Pes, nejlepší přítel člověka
Pes. Zvíře, které mě v životě doprovází, kam až moje paměť sahá. Vlastnila jsem hned několik knížek o těchto čtyřnohých miláčcích a všichni ti plyšoví byli nejlepšími dárky. Můj první parťák byl jedinečný. Byl to můj medvěd, můj ochránce (ne jeden člověk si kvůli němu natrhl kalhoty) a spolu se sestrou jsme si s ním užily spoustu zábavy. Milovala jsem ho a dodnes si budu tak trochu vyčítat, že jsem ho v jeho posledních měsících zanedbávala. Škola mimo domov a jiné věci mě totiž neomlouvají. Člověk by si měl umět přiznat chybu a tahle mě vždycky dohání k slzám.
_______________________________________
BRIT
_______________________________________
Když jsme si pořídili naší Stacie, což byl můj druhý pes, věděla jsem, že stejnou chybu už udělat nechci. Milovníci svých psů ví, že ten náš je vždycky ten nejlepší. Vždy bychom pro něj udělali maximum. Já to tak tedy mám. Náš život se s jejím příchodem domů obrátil o sto osmdesát stupňů a vše se začalo točit kolem ní. Veškerý volný čas se přizpůsoboval pouze jí a za ty šťastné okamžiky to stálo. I když jsem častokrát nadávala na její chlupy, nánosy bahna na podlaze, které přinesla domů z deštivé procházky, nebo na rozkousané boty či vyrvaný domovní zvonek ze zdi, na to vše jsem zapomněla pokaždé, když mi dala ve smutných chvílích tlapku na koleno, když mě čumákem povzbuzovala, když mi dělala parťáka při běhání a nebo když jsme před téměř rokem zjistili, že nechybělo málo a my o ni přišli.
Dodnes děkuji sama sobě za to, že jsem se nedala odbýt a po dvou odmítavých postojích veterináře jsem Stacie sebrala a jela za jiným. A příteli děkuji za to, že nedůvěřuje lékařům, že seděl hodiny u internetu a v podstatě odhalil, co se děje. Z původní diagnózy "špinavé chlupy, umyjte ji" se vyklubalo "absolutní selhání slinivky, musíte zkoušet a doufat, že to zabere". Bylo rozhodnuto. Zrušily se veškeré plány, dovolená a všechen čas, který nám mimo práci zbyl, jsme věnovali vyhledávání informací a překládání článků z cizích jazyků. Nakoupilo se vše, co jsme si mysleli, že by mohlo fungovat a začali jsme zkoušet a doufat.
Musíme Stacie pořád hlídat a dodržovat dietní režim, který se snažíme pořád zdokonalovat. Stav se stabilizoval a já musím zaťukat, že pokud nic neselže, a to hlavně dodávka životně důležitých enzymů z čerstvých prasečích slinivek, máme vyhráno. Stacie si teď náramně užívá toho, že za necelý rok snědla mnohem víc kuřecího masa, než já za posledních pár let, zbožňuje batáty a těší se, když ji pan řezník do balíčku s enzymy přibalí i kus masa. Já nenávidím obírání vařeného kuřete, z fleku bych vám mohla prodávat za pultem v řeznictví a přítel nadává na věčně špinavé hrnce a plný mrazák, kam se mu v létě sotva vejde nanukový dort. V podstatě jsme ale všichni spokojení a šťastní. No, a teď může Stacie jít a zase něco rozkousat nebo mi pošlapat čerstvě vytřenou podlahu. Vždyť ona to dělá určitě z lásky a já ji to jako vždy odpustím.
Ani nevím, proč jsem tento článek napsala. Možná jsem se potřebovala vypsat, nebo jsem vám chtěla říct, že člověk může dostat druhou šanci, aby své chyby jakýmsi způsobem napravil. Nebo jsem vám chtěla říct, abyste se nenechali odradit názorem jednoho člověka a stáli si za svým, a možná jsem jen chtěla, abychom si všichni uvědomili, že ten největší poklad máme doma a že pro nás dělá kolikrát víc, než sami tušíme. Proto bychom těm našim němým tvářím měli lásku oplácet stejně a možná ještě víc. A hlavně, nikdy bychom neměli přestat vnímat to, co nám chce pes svým chováním říct a co k nám svými signály vysílá.
Tak a teď utíkejte všichni podrbat ty vaše čtyřnohé miláčky.
A nezapomeňte mi do komentáře napsat, jaké hafany doma máte a čím vám dělají radost.
12 komentářů