Rozjíždět vlastní business, chodit přitom do práce, starat se o domácnost a ještě si k tomu všemu najít čas na rodinu a přátele je někdy tvrdý oříšek. A já si nedávno uvědomila, že už mi nebude stačit rodinný online kalendář v mobilu na to, abych všechno udržela v hlavě a měla vše pěkně rozdělené.

Proto jsem se letos vrátila ke klasickému papírovému diáři. Zamilovala jsem se do tmavě zelené barvy, a tak když jsem hledala ten pravý kousek, měla jsem jasno v tom, jak musí vypadat desky. Potřebovala jsem flexibilní systém, kdy budu moct přidávat a vyndávat papíry, takže jsem sáhla po kroužkové vazbě a rovnou po větším formátu, abych tam toho místa měla dost. A co si budeme povídat, když na schůzce vytáhnu diář, který nemá rozměry toho kapesního, tak nějak to působí víc profesionálně.

Protože jsem si nevybrala na českých e-shopech, zkusila jsem AliExpress a tam jsem byla úspěšná. Pokud byste i vy hledali pěkný diář nebo příslušenství, stačí kliknout "tady" a budete přesměrováni přímo do kategorie, kde můžete vybírat jak je libo. A pokud byste nechtěli čekat na zásilku, pak mrkněte na Bonami "tady" nebo na tradiční Filofax "tady".

__________________________________

EFEKTIVNÍ PLÁNOVÁNÍ

__________________________________

__________________________________

DEN MÁ 24 HODIN

__________________________________

Ze začátku jsem dělala obrovskou chybu. Přeceňovala jsem se. Nebo jsem si spíše myslela, že dokážu natáhnout den a přičarovat si pár hodin navíc. A taky jsem nedokázala reálně odhadnout dobu trvání jednotlivých úkolů.

To byl vlastně ten největší problém, který brzdil mou efektivitu. Byla jsem vyčerpaná, měla jsem pocit, že jsem za den nic nestihla a že mi proklouzl mezi prsty. A nakonec se přidalo ještě černé svědomí, že jsem nepracovala dostatečně. A pak jsem den klasicky zakončila totálně unavená na gauči bez jakékoli nálady jít si zacvičit a nebo jít s přáteli ven.

Naštěstí mi trvalo jen pár týdnů. než jsem si to stačila uvědomit. Začala jsem si věci plánovat opravdu reálně a hodně mi v tom pomohlo právě již výše zmíněné rozvržení celého týdne v jeden den, třeba s dobrou kávou v ruce.

Pokud byste i vy měli problém s tím pravým časováním, doporučuji si plánovat i sport, chvíle s přáteli a hlavně odpočinek pro vás samotné. Protože pak hned uvidíte, že není prostor pro další úkoly, které můžou počkat třeba na další den.

Vždy jsem byla ten typ holky, která si na cesty balila zbytečnosti. Jenže tenkrát jsem to ještě nevěděla. Co kdybych náhodou nepotřebovala jedno, ale hned dvě bílé trička. A ty džíny jsem taky potřebovala troje. Modré, šedé a ještě jedny modré. Ale byla to trošku jiná modrá, takže jsem je prostě musela do toho kufru přihodit. A tak nějak jsem postupovala, dokud jsem neměla překypující zavazadlo. Ale to nebyl žádný problém, protože tehdy ještě přítel nepotřeboval přece tři  svršky. Stačil mu jeden a mikina k tomu. Prostě jsem tak rozhodla a mé věci putovaly do jeho cestovní tašky. A tak to šlo několik let pokaždé, když jsme někam vyrazili. 

Zlomilo se to v tu dobu, kdy jsme objevili kouzlo levných letenek u nízkonákladových společností. Znáte to. Nejdříve vám povolí malý kufr, což byl ještě luxus a nakonec si můžete vzít jen malý batůžek. A to je teprve výzva! Vlézt se do příručního kufru jsem se naučila celkem rychle. Můj skvělý výkon byl, když jsem se zabalila v  prosinci na týdenní dovolenou na Mallorce, kdy nevíte, jestli bude 10°C nebo 20°C. Na každý den jsem měla jiný outfit a k tomu dvoje boty! Objevila jsem kouzlo vrstvení a správného kombinování univerzálních kousků. Řeknu vám, pěkně jsem se u toho zapotila. Ale to, co jsem zažila při balení batůžku, by se dalo přirovnat k maturitní zkoušce, možná i státnicím. 

Základem je zvolit si dobře padnoucí a lehce kombinovatelné džíny. Pokud je tedy nosíte. Já vsadila na modrou klasiku, ve které se cítím nejlépe. Jestli hledáte ty vaše ideální džíny, mrkněte třeba na e-shop AboutYou, kde najdete několik značek pohromadě. Nebo skočte do C&A či Reserved. Mně osobně se třeba neosvědčilo Mango, a to kvůli kvalitě.

Důležitý je i správně zvolený outfit do letadla. Chápu, že pohodlnost je hlavní, ale v tomhle případě jde také o ušetření místa. Zapomeňte proto na legíny, mikinu a sportovní bundu. Pokud tedy neplánujete jít běhat či jakkoli jinak sportovat a nebudete to považovat za sportovní výbavu. Já si vybrala ony džíny, bílé triko, kárované sako a ještě černý kabát. A taky růžovošedou šálu. Pro mě další kousky, které můžu kombinovat. Navíc, pokud bude v cílové destinaci teplejší den, můžu místo kabátu obléct jen sako. Do letadla si toho můžete na sebe obléct víc, ale přeci jen sedět pár hodin ve třech tričkách nebude úplně nejpohodlnější. 

Mimochodem, pokud budete hledat nějaké pěkné sako, tak mně se osvědčilo H&M a Reserved. V obou případech natrefíte na ležérní i business kousky. 

Pro nějakou lepší příležitost, jako třeba večeře v krásné restauraci, se budou hodit šaty. Vezměte si takové, které vynosíte i přes den. Kdo je nenosí, přihoďte nějaký top, který udělá stejnou službu. Pokud si jej přes den a večer vezmete v jiný den, vytvoříte efekt dvou různých outfitů. Zvláště pak, pokud si ho jednou vezmete samostatně pod kabát a podruhé ještě se sakem. 

Místo v batohu se nám začíná pěkně zaplňovat. 

Protože jsem si vybrala šaty, které se mi na den nehodí ani k saku a ani ke kabátu, musela jsem si vzít koženkovou bundu. Na první pohled jsem si říkala že to není vůbec v souladu s  minimalistickým balením, ale pak jsem uviděla ve skříni červený rolák s kratším rukávem a bylo rozhodnuto, že bunda je skvělý tah. Onen kousek si totiž můžu vzít pod sako, bundičku i kabát. Cink cink. Máme vítěze a já jsem komplet zabalená. 

Spodní prádlo a pyžamo, tedy spíše košilku, jsem uložila do cestovního organizéru. To aby mi na letišti při vytahování kosmetiky nevypadly třeba ponožky. V tom lepším případě. A abych nezapomněla, vešly se i plavky.

Tentokrát jsem musela zvolit pouze jedny boty - černé kotníčkové, které mají pohodlný podpatek. To abych zvládla nějaký ten výlet a zároveň, abych byla s šaty aspoň trochu za dámu.

Jak jsem již psala, byla to výzva a já se s ní poprala celkem obstojně. Premiéru mám tedy za sebou, takže s každou další cestou to bude jednodušší. Nebo v to aspoň věřím. Teď už stačí jen vyhlížet další akční letenky a doufat, že příště se nebudu muset zabalit do ještě menší tašky.

Umíte se balit minimalisticky? Jaké kousky považujete za základ vašeho šatníku?

- Petra -

Článek vznikl ve spolupráci s e-shopem AboutYou.

Rozjímáme u vánočního stromku a nemůžeme uvěřit tomu, že to zase tak rychle uteklo. Na Vánoce se těšíme pokaždé celý rok a než se člověk stačí vzpamatovat, tak aby znovu odpočítával dny.

Ačkoli tyto svátky považujeme u nás doma hlavně za čas, kdy můžeme být spolu, tak se jako každý těšíme i na dárky. Pokaždé jsem napnutá, čím se vzájemně překvapíme. A letos se to podařilo opravdu na jedničku.

A co že jsme to našli pod stromečkem?

Byla tam spousta dárků. Ty které jsme si přáli, ty které jsme nečekali a taky jich bylo pár, které nás šokovali. V příjemném slova smyslu.

Protože vím, že tenhle typ článku je na blogu každý rok oblíbený, tak jsem vás o něj nechtěla ochudit ani letos. Vybrala jsem ale zástupce a za každého z naší trojky vám ukážu jeden dárek.

Dárek, který jsem absolutně nečekala a ze začátku jsem docela tápala na co vůbec je, je knihář. Chytrý zápisník knih, designový kousek na poznámky a navíc je z ekologického materiálu. Každou knihu, kterou si přečtete si můžete zaznamenat. Já bych to nazvala takovým propracovanějším čtenářským deníkem, který vás ale donutí nad knihou více přemýšlet a něco si z ní odnést. Pokud vás tento projekt zaujal, určitě mrkněte na webové stránky (klik).

Stacie si letos pod stromečkem rozbalila nový pelíšek. Ten její starý se začal trhat a navíc byl celý látkový, což byl občas oříšek na údržbu. Naše psice má totiž umění pouštět chlupy celoročně v takovém množství, že má člověk pocit, že nedělá nic jiného, než uklízí a vysává. Proto jsme moc rádi využili nabídky e-shopu vsepropejska.cz, který nám nové odpočinkové místo poskytl. Hlavní část je z eco kůže, což nám ulehčí úklid. Nechybí ani malý polštářek, což bylo pro nás plus. Stacie si totiž strašně ráda dává něco pod hlavu, ať už polštář a nebo si nahrabe deku. Doufám, že nám nový kousek, který nám mimochodem skvěle ladí s interiérem, vydrží několik dalších let.

Poslední dárek, který dostal manžel, nebo spíše celá rodina, je každoroční tradiční kalendář, který nám bude připomínat události z roku 2018. Můžeme tak celý rok vzpomínat na to, co jsme zažili. Kalendář pak hezky zrecyklujeme, a to tak, že fotky vystříháme a nalepíme do rodinného alba. Kalendář máme již čtvrtý rok a nedáme na něj dopustit. Od začátku jsme věrní tiskárně eprinter, která má nejen skvělou kvalitu, ale také cenu. Navíc je zakázka pokaždé hotová rychlostí blesku, což znamená do dvou dnů, a to i před Vánocemi. Za nás tedy naprostá spokojenost.

Jsem ráda, že letošní dárky byly všechny takové, které využijeme a hodí se nám. A navíc spousta z nich byla opravdu originální. 

Doufám, že i vy jste pod stromečkem našli to, co jste si přáli, nebo co vás potěšilo. A teď už můžeme opět začít odpočítávat dny do dalších vánočních svátků.

- Petra - 

Píše se rok 2005 a my se setkáváme poprvé. Ve dveřích. U mých rodičů. A už tehdy prohlašuji, že kdyby nebyl zadaný, že bych ho brala. Všichni se tomu smějí a až o pár let později nám rodiče prozrazují, že si těch pohledů mezi námi všimli. V ten moment jsem na sobě měla velice módní tepláky. Zelené a vytahané. Ty tepláky, na které dodnes všichni vzpomínáme.

Po dvou letech od onoho setkání jsme se viděli podruhé. A právě v roce 2007 se opravdu seznamujeme a v roce 2008 se stáváme oficiálně párem.

Tak takto se  začal psát náš společných příběh.

Prožili jsme toho spolu opravdu spoustu a já bych o našem vztahu mohla napsat román. Ten si však zatím nechám v pomyslném šuplíku.

Provázelo nás vztahem spousta mezníků a každý z nich bude v našich srdcích napořád.

Avšak ten, na který jsme vnitřně čekali snad všichni, se datuje k 11.6.2018.

Odehrál se na Mallorce, v restauraci na útesu, hrála naše písnička, měli jsme kolem sebe naše nejbližší a zbývalo pár minut do půlnoci. Ten moment, kdy si přítel poklekl s krabičkou v ruce nezapomenu. 

Den na který se těšíme, jehož součástí bude i naše Stacie a kterému věnuji samostatný článek.

- Petra -

Tyto úžasné fotky má na svědomí má sestra http://dominikascholzova.cz/

Domem linoucí se vůni Sprinkled Sugar Cookie od Yankee Candle doprovází kapky deště, které o sobě dávají díky dopadnutí na okap vědět svým typickým zvukem. Dokonale konejšivá kombinace, která mi dovoluje uvolnit mysl a oddat se spánku. 

Kap kap kap, kap kap kap. Místo abych se nechala unést do říše snů, začínám přemýšlet nad tím, jak mi je dobře. Vedle mě podřimuje Stacie, hlava se mi bortí do měkkého polštáře a já kromě únavy registruji ten nefalšovaný pocit spokojenosti. 

Přehrávají se mi uplynulé měsíce, respektive týdny od toho okamžiku, kdy jsem si řekla, že si budu užívat života. Těch několik desítek dnů, které byly občas jak na houpačce. 

_____________________________________________

STRACH, ŠTĚSTÍ, OČEKÁVÁNÍ, PŘEKVAPENÍ

_____________________________________________

A ve finále i uklidnění se a smíření.

Ještě stále jsem plná emocí. Těch, které doprovázely nemoc přítele, velké a hlavně nečekané změny v práci, pro mě důležitý životní mezník (ten věkový) a spoustu společných rodinných chvil.

Až teď mám čas se nad tím pozastavit. Teprve nyní jsem klidná a všechno to zpracovávám a uvědomuji si, že jsem vlastně šťastná. 

Možná je to tím, že jsem přijala všechno tak, jak to je, otočila jsem to v příležitost a konečně jsem přestala vnitřně bojovat sama proti sobě. 

Ten obrovský posun je znát i v mém pětiletém deníku Tam&zpět. Když si pročítám jedny z prvních odpovědí na předtištěné otázky, tak byly strohé, některé s negativním podkresem a jiné se tvářily, že jsou psány až s velkou nutností. Ty z posledních dnů jsou pozitivní. Písmo je úhlednější a tak nějak z nich jde cítit energie. Celý koncept je vážně promyšlený, protože až se k oněm řádkům budu v dalších letech vracet, uvědomím si ten obrovský posun ještě víc, než teď.

I doma jsme tak nějak víc v pohodě. Začali jsme si uvědomovat hodnoty, které jsme dřív brali automaticky, věci kolem sebe vnímáme intenzivněji a toho smíchu co je u nás slyšet. Dokonce i počínající hádku dokážeme s noblesou otočit ve vtip. A že to, coby dva berani, máme občas těžké.

Je až zarážející, jak některé zlomové okamžiky umí člověku život nasměrovat jinam a nebo mu jen tu jeho cestu ukázat v jiném světle. Někdy si prostě stačí uvědomit, že to tam je a bylo pořád, jen je potřeba začít to vnímat. Občas k tomu může dopomoct nějaký ten zlom a jindy do té fáze člověk musí jednoduše dospět. Možná tak jako já.

Měli jste v životě nějaký moment, kdy jste si uvědomili cokoli, co ovlivnilo vaši budoucnost?

Myslíte si, že člověk občas potřebuje k nějakým věcem jen dospět?

- Petra -

To bych nebyla já, abych nezapomněla publikovat článek, který jsem měla naplánovaný. Tentokrát se mi to ale tak trochu hodí, protože jak už nadpis napovídá, chci mluvit o tom, jak fandím ženám. Za poslední dobu se mi totiž to mé přesvědčení potvrdilo takovým způsobem, že jsem měla potřebu o tom napsat.

Nechci, aby můj dnešní článek vyzněl tak, že mám cokoli proti mužům. Naopak, myslím, že život bez nich by neměl tu správnou šťávu a ke spoustě z nich vzhlížím s respektem, úctou a obdivem.

Ale řekněme si to upřímně.

_______________________________________

ŽENY JSOU OPRAVDU BOHYNĚ.

_______________________________________

Tyhle krásné fotky vznikly na akci, kterou pořádala značka Avon, která právě hashtag #fandimezenam odstartovala, a to před Mezinárodním dnem žen. A přišla mi škoda, abych je nevyužila, proto jsem je zakomponovala do tohoto článku.

Protože já se musím třeba přiznat, že kosmetika, a to hlavně červená rtěnka mi občas dopomůže k tomu být odvážnější. A i třeba parfémy střídám podle nálady či příležitosti, takže na schůzky si beru vůně, které o mně vypovídají, že jsem sebevědomá, ale na přátelská setkání si ráda zvolím něco jemnějšího, co naznačuje, že jsem otevřená pro další společné akce.

A samozřejmě jsem nesměla opomenout ani jídlo, protože třeba u mě platí pravidlo "hladová žena, protivná žena".

Máte to tak taky některá?

Denně vídám spoustu dalších žen, kterým bych mohla říct, jak jsou báječné, a to ať už v reálném světe či v tom onlinovém. A taky to dělám. Vždycky je ale důležité začít u sebe, protože i my potřebujeme pochválit.

Která žena je pro vás ta, které fandíte? A umíte si říct, že jste obdivuhodná?

- Petra -

Někdy mi ten život nazývaný kavárenský povaleč docela chybí. Vždyť kdo by občas netoužil po tom, uvelebit se v křesle v útulném prostředí, kde je na dosah dobrá káva i malé občerstvení, a plnit si pracovní povinnosti právě odtud.

Nebo se jen tak usadit a během usrkávání horkého nápoje si číst dobrou knihu. A co třeba vyrazit si na nějaké to příjemné místo s přáteli a jen tak si poklábosit.

Já bych to brala všemi deseti a to klidně několikrát do měsíce. Tak si říkám, že bych na tom vlastně mohla zapracovat a třeba místo sobotního úklidu vyrazit právě do kavárny. Takže, pokud se někdo dobrovolně hlásíte na onu víkendovou povinnost u nás doma, abych si mohla jít užít dobrou kávu, beru vás.

Nedávno jsem měla to štěstí, že jsem si svůj program mohla přizpůsobit a naplánovat tak, abych se právě do jedné takové kavárny podívala.

_____________________________________

KAFE JAK LUSK

_____________________________________

Malá, útulná a velmi příjemná kavárna o které mi sestra básnila už několikrát. Nachází se na Třídě Svobody v Olomouci a je docela jednoduché ji přejít. Nebo alespoň já bych klidně pokračovala dál, protože ruch města doprovázen cinkáním tramvají mě nenechal soustředit se na to, abych včas zaregistrovala vchod. 

Po vstupu dovnitř jsem se však ocitla v oáze klidu. Možná za to mohl interiér, kde svou roli hraje dřevo nebo snad vůně kávy, na kterou jsem se těšila.

Kafe jak lusk však nenabízí pouze nápoje, ale pokud máte hlad, můžete si objednat také jeden ze sendvičů. Já si vybrala ten s kyselou okurkou a křenovým pomazánkovým máslem. A neprohloupila jsem. Příště možná zkusím kombinaci řepy a slaného sýru.

Pokud jste milovníky kávy, tak tady si opravdu pochutnáte. Nejsem příliš velký odborník na kávová zrna, ale sem se budu vracet, protože mi naservírovali jedno z nejlepších cappuccin, které jsem kdy pila. Už se Dominice nedivím, že sem chodí tak ráda.

No a pokud byste se chtěli do Olomouce vydat, tak mrkněte i na tipy na další podniky, které jsem vám sepsala v jednom z minulých článků (tady).

A pokud víte o nějakém místě, ať už třeba v Olomouci, nebo někde jinde, které stojí za návštěvu, napište mi o něm v komentáři.

- Petra -

Dokončuji poslední větu v pracovním emailu, předávám informace kolegyním a pak už jen popadnu kufr a nechávám za sebou všechny ty každodenní povinnosti. Dobře, myslím na ně ještě po cestě na nádraží a na malou chvilku těsně předtím, než uvidím Dominiku a následně i zbylou skupinku prima holek, se kterými mě čeká press trip v Brně, respektive na kopci za Brnem, na kterém se nachází na první pohled pouze kasíno, ale uvnitř najdete i hotel a hlavně designově a i gastronomicky do detailu vyladěnou restauraci.

Ve vlaku usedám do pohodlných sedaček a opět se ujišťuji, že při cestování, kdy bych měla překonávat dálnici D1, je vlak nejlepší volbou. Pokud tedy nemá zpoždění. Tenhle naštěstí nemá a ještě mi cesta utíká takovou rychlostí, že jsem si sotva stačila vypít kávu a sníst tvarohový koláč. Naše skupinka si vážně sedla a já mám pocit, že holky už nějakou tu dobu znám a ne, že je vidím poprvé v životě.

Po příjezdu do Brna nás čeká odvoz do hotelu Victory a tam už se nás ujímá jeden z majitelů restaurace Signature, který nás uvítá s vtipem a během svého úvodu předá každé z nás sklenku mého oblíbeného Prosecca. Mimochodem, to upřímné nadšení pana Lumíra a i ten lahodný šumivý nápoj se stává společností na celou dobu pobytu.

Samotný interiér místa, kde se měl odehrávat hlavní program, mi vyrazil dech a musím říct, že je vážně promyšlený, protože ať si v restauraci sednete kamkoliv, máte se vždy na co dívat. Zajímavé bylo také poslouchat historii o tom, jak tyto prostory vůbec vznikly. V hlavě mi utkvělo i třeba to, že příbory a sklenky testovala celá rodina, aby byly vybrány ty nejlepší. A talíře, pro které byla vybrána jasná paleta barev, jsou vyráběny přímo u hrnčíře.

Po rychlém ubytování se odebírám na thajskou masáž do ThaiStar, která je po šíleném pracovním nasazení za poslední měsíce neuvěřitelně uvolňující. Volím si olejovou variantu, která je jemnější, ale i tak se za doprovodu grepové vůně dočkám pár hmatů, které sice bolí, ale uvolní mi ztuhlou šíji.

Masáže se nachází přímo v hotelu a už samotné prostory působí uklidňujícím dojmem. Takže po odpočinku na lehátku to je jen pár kroku zpátky do pokoje

Asi o hodinu později se převlékám do tmavě zelených šatů, které jsem si vzhledem k jejich pohodlnosti zvolila jako outfit k degustační večeři. 

Celý ten orchestr vůní a chutí jídla, která jsou podávána na originálních talířích, doprovází vína a ačkoli miluji červené, tak v paměti mi nejvíce utkví dokonale vyvážené růžové. Názvy po mně nechtějte, na to paměť nemám, ale pro jednotlivé chody jsem si vzala malý tahák, tak tady je máte.

Ačkoli některé pokrmy nedojím, neboť nejsem asi ten pravý food odborník a některé chutě mi prostě nesedly, tak poslední chod bych si klidně zopakovala.

Siven s fazolkovým pyré a křenovou espumou je pro mě nebe pro chuťové pohárky. A to ještě v tu chvíli netuším, že přijde absolutně famózní sladká tečka.

Jemné, nadýchané a na jazyku se rozplývající brownies s čokoládovou pěnou a makronkou. A to hruškové clafoutis? Jsem v gastronomickém ráji.

Když dojím poslední sousto, odsunu se od stolu a loudavými kroky se odeberu spolu s ostatními na finále večera. Do kasína. Milá krupiérka nám vysvětluje pravidla rulety a u té zůstáváme až do nočních hodin. 

Kdyby mě nezačali zrazovat těžknoucí víčka, možná bych zkusila i Black Jack, ale uznala jsem, že je nejvyšší čas jít spát.

Celý večer a vlastně i dopoledne bylo skvělým zpříjemněním jinak běžného týdne a já si to opravdu užila. Děkuji restauraci Signature a také holkám ze saurusmedia za pozvání a za parádní program. Přesně takovou dámskou jízdu totiž občas potřebuje každá z nás.

Pokud máte rádi videa, mám pro vás z celého výletu také vlog.

Byli jste v této restauraci nebo jste zažili nějakou parádní dámskou či pánskou jízdu?

- Petra -

____________________________________________________

JEDNO MĚSTO, DVACET HODIN, ŠEST PODNIKŮ.

____________________________________________________

Tak bych mohla nazvat tento článek. A taky bych ho mohla nazvat jako "ten zapomenutý".

Je osmý měsíc roku 2017 a já se s mou sestrou snažím najít jeden jediný volný víkend, než mi odletí na dva měsíce do Anglie. O tom jejím dobrodružství si můžete přečíst na jejím blogu (klik). Ten víkend se vlastně snažíme najít pár měsíců a teď to vypadá, že to konečně vyjde.  

Bude začátek září, slibují babí léto a my si konečně užijeme ten náš kavárenský dýchánek.

Je poslední srpnový den a já dobíhám za pět minut dvanáct na vlak. S kufrem v ruce, hladová, žíznivá, ale přesto naprosto spokojená. Ten vlak mě totiž odveze za báječným programem, kdy hlavními body jsou káva, jídlo a zase káva.

Hned po příjezdu mě mé kroky vedou do podniku s tím nejdelším názvem, který jsem kdy slyšela. Vlastně mě tam vede sestra se svým přítelem. Usedáme na netradiční zahrádce podniku Local Lokal industry pub a vychutnáváme si pivní speciály. Cider, který jsem si objednala mě příjemně osvěžuje a já se začínám po cestě probouzet.

Než se naděju, ocitám se v restauraci M3 a můj žaludek se už začíná ozývat, že by si něco dal. Dobře, i já bych si  něco dala, protože všechno, co nosí na okolní stoly vypadá famózně. Volba byla téměř jasná. Tatarák. Jenže v tu chvíli jsem uviděla na velké černé tabuli nápis paštika a byla jsem v pasti. O pár minut si pochutnáváme na obojím a moje chuťové pohárky jsou v sedmém nebi.

V ten večer usínám naprosto spokojená.

Ráno se probouzím ve městě, které bylo na seznamu míst k životu několik let. A ještě stále z něj nezmizelo. Lenivý start začínám kávou, kterou si vychutnávám u otevřených balkónových dveří a můj pohled směřuje do míst, kde roste několik stromů a keřů podél řeky. V ten okamžik se přistihnu, že se cítím šťastná. A to jsem ještě netušila, jak báječný den mě čeká.

O pár desítek minut později si s Domčou užíváme snídani v Cafe New One. V nádherném interiéru si vychutnáváme mátový čaj a hned vzápětí vejce Benedikt a Florentine. Každé sousto chutná naprosto úchvatně a je mi jasné, že sem se budu chtít vrátit.


Aby nám snídaně trochu sedla a my se nepřecpaly k prasknutí hned na začátku, vydáváme se k dalšímu cíli pěšky. Vlastně tento způsob přemisťování volíme po celý den. Ještě než se dostaneme do dalšího podniku, děláme si malou zastávku v papírnictví, kde bych koupila snad úplně vše. Hlavně sešity. Jako bych jich doma neměla málo. Ale tentokrát odolávám. Poprvé také nakukuji do Havlíkovy apotéky, kde voní nejrůznější krémy a olejíčky. Ani odtud si nic neodnáším, protože přes ulici vidím náš další bod programu a já už se nemůžu dočkat dalšího chodu.

Henri Café je malá ale útulná kavárna, která mi připomíná mou milovanou Anglii. I tady mám celkem jasno v tom, co si nechám přinést. Cappuccino a jablečný závin z bio mouky s mandlemi a rozinkami. Rozinky dávám stranou a onu sladkost doplňuji vanilkovým krémem a šlehačkou. Dámy a pánové, tak tady dostanete za málo peněz hodně muziky. Okamžitě si píšu do svého imaginárního diáře vykřičník, že tady nejsem naposledy.


Jediná kavárna, o které jsem slyšela víc než o všech ostatních, je ta poslední na našem seznamu.  

Coffee Library mě okamžitě upoutává žlutými ušáky, knihami, které visí ze stropu a taky cenami. Ty jsou zde poněkud vyšší, ale pokud vyznáváte lehké a zdravější jídlo, přijdete si zde na své.

Samozřejmě jdu omrknout nabídku a vedle salátů a sushi se ve vytríně vystavují i nejrůznější dezerty. Já už jsem tak přecpaná, že si neobjednávám vůbec nic. Ale hráškový krém, který si dává sestra s přítelem vypadá opravdu lákavě.

Kavárna je určitě skvělým místem pro studium a abych se vrátila do svých studentských let, beru knihu do ruky a usazuji se do onoho křesla a vzpomínám.


Kdybychom s Dominikou mohly, asi bychom si ten náš společný dýchánek ještě prodloužily. Jenže nás tlačí čas a my se musíme vydat směr autobusové nádraží a nechat se z toho nádherného města odvézt. A tak si vychutnáváme alespoň poslední minuty v historických uličkách, kde ještě za  pochodu ochutnáváme domácí hranolky z FÆNCY FRIES a pak už i s kufry usedáme do autobusu a já slibuji sama sobě, že se sem zase vrátím a probádám, co dalšího mi může Olomouc nabídnout.

Kdo byl v Olomouci, jak se vám líbila? 
A jaký podnik vás třeba oslovil a doporučili byste mi ho?

- Petra -