Jsou to už dva roky, co jsem vám psala o mém potrhlém nápadu, který mě přepadl při jedné běžné procházce a z kterého se vyklubal pěkný a přitom praktický designový kousek do našeho domu. A světe div se, slouží nám dodnes. Tedy spíše Panu Vločkovi. O tom, jak jsme vyráběli kočičí škrabadlo si můžete přečíst >> tady <<. Pokud jste zvědaví, mrkněte rovnou, ale nezapomeňte se vrátit zpátky sem, protože dnes mám pro vás takové malé pokračování. 

________________________________________

DESIGNOVÝ LUSTR ZA PÁR KORUN

________________________________________

Tak jako mě inspirace na škrabadlo zastihla venku na poli, tak tentokrát jsem tip na nádherný lustr objevila na sociálních sítích. Konkrétně na instagramu Našeho mlýnu, což bude, tedy vlastně už je, kouzelné místo nejen pro svatby. Zamilovala jsem se do něj na první pohled. Jak do mlýnu, tak také do světla, které zdobilo místnost, která teprve pomalu získávala svou finální podobu. 

Věděla jsem, že by se nám něco takového hodilo nad jídelní stůl, že by takový kousek skvěle doplňoval útočiště Pana Vločky a že by nám to vyřešilo problém s nedostatkem světla při práci. 

Než jsme našli kousek pohozené břízy, kterou bychom mohli využít, uběhlo pár týdnů. Tady na vás apeluji, abyste neničili stromy a opravdu se snažte případně využít jen ulomené větve. I mezi nimi se dají najít skvosty. My ten svůj nakonec objevili kousek od domu a ještě v tentýž den jsme ho natřeli bezbarvým lakem, abychom trochu podpořili výdrž a vzhled. 

Po důkladném zaschnutí laku přišla na řadu samotná montáž. Snažili jsme se uchycení vymyslet tak, aby celkově ladilo a nebylo příliš nápadné. Použili jsme tenké černé lano, které jsme zavěsili do bílých háčků zašroubovaných do hmoždinek.  Černé závěsné kabely s objímkou jsme koupili v IKEA, ale pokud chcete jinou barvu, mají i různé bílé a jeden krásný v mosazné barvě. 

Nejtěžší na celém procesu bylo rozmístit kabely a určit délku tak, aby to vypadalo dobře a přitom nebyly rušivým elementem, pokud se sedí u stolu. Tedy alespoň pro mě. Na kutilskou práci mám naštěstí šikovného manžela a taky máme doma výborný dozor, který na celou práci dohlédl.

Celé světlo nás stálo orientačně 500 Kč a to si troufnu říct, že je v tom započítán i závin, který jsem upekla, aby šla práce lépe od ruky. 

Jsme z něj nadšení. Oživilo interiér našeho domu, dodává dostatek světla a celkově otevřel prostor, kde máme jídelní stůl. 

Pokud si budete chtít podobný kousek udělat a dotáhnete to do konce, tak se mi určitě pochlubte. Můžete mi poslat fotku e-mailem a nebo mě označit na instagramu. Moc ráda se na vaše výtvory podívám. 

- Petra - 

Jsou to dva roky, co mi domů proklouzlo jedno opuštěné, lehce odrostlé kotě. Nadšeně jsem ho okamžitě vyfotila příteli a Stacie se k němu chovala, jako by se znali věčnost. V tu chvíli jsem byla přesvědčena, že mu dám najíst, nechám ho přespat na terase v krabici a on si půjde druhý den po svých. Pletla jsem se a ten šedý mourovatý roztomilouš se stal právoplatným členem rodiny.

Všimněte si, že píšu v mužském rodě. Musím se nad tím pousmát, protože jsem byla několik týdnů přesvědčena, že je to kočka a ne kocourek. Nebýt jedné návštěvy, možná bych si to myslela dodnes.

Celkově máme za sebou s kočičákem dlouhý příběh plný nezapomenutelných momentů. Možná bych vám o nich mohla někdy napsat. I třeba o tom, jak vzniklo vůbec ono jméno Pan Vločka.

Dnes vám chci ale ukázat jeden nápad, který vznikl v mé hlavě při docela běžné procházce. Přítel o něm prohlásil, že je šílený, ale když viděl, jak si za ním stojím, podpořil mě. Ale bylo to něco za něco.

Jak je známo, kočky si rády brousí drápky a protože mi klasické škrabadlo přišlo jako hrozný narušitel interiéru, byla jsem ráda, když se přítel nechal přemluvit a pomohl mi ten můj výmysl zrealizovat. 

Začalo to v okamžik, kdy jsem viděla pohozenou břízu, kterou někdo pokácel z důvodu, že mu prostě překážela. Měla dokonalé rozvětvení a byla velká tak akorát. Celou cestu, co jsem ji táhla k autu, jsem si hezky procvičila snad všechny svaly a doma už se chopil díla i přítel. Ano, přesně ta několika kilometrová cesta, kdy jsem táhla ten velký kus stromu bylo to "něco za něco". To byly totiž ty momenty, kdy jsem dokázala prosadit svou a dát najevo, že to myslím opravdu vážně.

Rozebralo se staré škrabadlo, ze kterého jsme použili podstavec na jídlo a část, kde Pan Vločka rád odpočíval. Pomocí šroubů a nejrůznějších úchytných prvků jsme kmen připevnili ke kousku pracovní desky, která nám zbyla z montování kuchyně a mezi nejsilnější větvě jsme zasadili právě ty dva kousky ze starého škrabadla.

Na závěr jsem na jednu větev přivázala kousek větvičky na provázku, aby si měl kocour s čím hrát. I když se totiž tváří jako velký drsňák, tak se v něm občas probudí to hravé kotě. A to bych vám pak přála vidět to představení.

Musím říct, že jsem z nového kousku u nás doma nadšená, protože doplňuje všechny přírodní prvky, které v místnosti máme a Pan Vločka si užívá všech těch výhod, jako  je třeba výhled a dokonalý materiál na údržbu jeho drápků. A to nemluvím o vůni dřeva, která mu dává pocit, že je v lese.

Řeknu vám, že mít doma kus přírody je vážně ten nejlepší designový doplněk. A tentokrát se mi to opět potvrdilo.

Líbí se vám škrabadlo?

A máte občas taky šílené nápady, ze kterých máte radost, pokud se vám je podaří zrealizovat?

- Petra -

Listopad se nám chýlí ke konci a spolu s ním i podzim. Barevné dýně a padající listí budou mít zase na rok klid a my se začneme soustředit na všude blikající světýlka, námrazu a netrpělivě budeme očekávat příchod kouzelného adventního času, který je už za rohem. Ale o tom dnes psát nechci.




 

Letošní podzim mi zpříjemňovaly snad stovky maličkostí. Absolutně dokonalá vůně svíčky WoodWick Apple Harvest byla ale top. Ta vůně mě přenesla na chalupu, kde se v troubě pekl jablečný koláč se skořicí. Zamilovala jsem si ji. Navíc praskající knot dodal celému požitku absolutní pomyslnou třešničku na dortu. A vidíte ten design? Kdo by odolal. 

 

Čemu jsem já mimo jiné v posledních týdnech neodolala jsou přizpůsobivé rtěnky a balzámy, které se zabarví podle vašich rtů. Miluji tu hravost, moment překvapení a originalitu. Na těchto rtěnkách jsem tak trochu ujížděla už na střední, a to hlavně v zimě. Věděla jsem, že jsou do školy tak akorát, protože jsou decentní, rty hydratují a žádná spolužačka nebude mít stejný odstín. Zní to skvěle že? 

Nádhernou jemně fialovou barvu, která podtrhne mé rty mi zajistí balzám Oriflame The ONE. Když jsem ho viděla v nabídce této značky, bylo mi úplně jasné, že to je kousek přesně pro mě.

A protože mi k takovému odstínu chyběly ty pravé oční stíny, nechala jsem si přibalit rovnou i paletku The ONE Naturelle, která ukrývá ty pravé podzimní barvy. Dokonalá kombinace s kterou se dá vykouzlit přirozený denní look a také výraznější líčení na večerní rande. Jen mě strašně mrzí, že ani tyto oční stíny mi nevydrží celý den. I tak chci ale zastoupení této značky poděkovat, protože mi zaslané produkty podzim zpříjemnily a daly mi vzpomenout na báječná léta na střední.

Až jednou najdu produkt, který mi na očích vydrží celý den, vymyslím na jeho počest něco speciálního.

A jestli bylo něco, co udělalo ten váš podzim speciálním, tak mi to určitě napište. Jen se nezapomeňte vrátit na úvodní stránku a rozkliknout si přímo komentáře, protože jinak si o tom nepřečtu a to by byla velká škoda.

- Petra -

Před více jak třemi lety jsme se rozhodli, že je nejvyšší čas, abychom přestali dávat peníze druhým a začali platit sami na sebe. Začal velký kolotoč sjíždění nabídek realitek a hledání přímých inzerátů. Ta více zábavná část pak byla objíždět nemovitosti, pozemky a představovat si, jak ten náš budoucí domov bude vypadat.

Tenkrát jsem měla o bydlení jasnou představu. Přízemní dům, kamenné obložení, terasa v imitaci dřeva, koupací jezírko a zahrada, která bude hrát všemi barvami tak, jak se budou střídat roční období.

Tahle představa se mi rozplynula jako mráček na obloze hned po tom, co jsme se na celou věc podívali i z finanční stránky. Dobře, nerozplynula se tak úplně, jenom jsem ji zatím musela posunout lehce dozadu a začít hledat kompromisy. Ve finále jsme dokázali najít bydlení, na kterém jsme se s přítelem shodli. 

Další bod zlomu bylo zařizování. I tady jsem měla jasnou představu, ale ta se mi začala s přibývajícími týdny, měsíci, roky obměňovat a popravdě se ještě stále mění. Možná je to i tím, že mě zařizování neskutečně baví a tak bych klidně celý dům předělávala každý rok. 

Teď jsem se ale zatím ustálila a tak jsem pro vás mohla pár detailů z našeho domova nafotit.

Dnes vás pozvu do obýváku.

 __________________________________________________________________

PULZUJÍCÍM SRDCEM NAŠEHO DOMOVA JE FOTORÁMEČEK

 __________________________________________________________________

Za tento kousek jsem v naší domácnosti opravdu ráda. Denně nám připomíná krásné okamžiky, které bychom si na běžných fotografiích jen tak neprohlídli. Takto nám nabízí každý den vybrané momenty a je na nás, u kterého se zastavíme, který okomentujeme a který chceme třeba vyzdvihnout před nějakou návštěvou. Vy na něm můžete vidět první fotku z našeho domova, a to právě z obýváku, který byl ještě tenkrát úplně prázdný.

Teplým srdcem domova je krb. Sice nám v něm nepraská dřevo, ale i tak je ten na biolíh skvělou alternativou. Lehce zahřeje, navodí útulnou či romantickou atmosféru a když zrovna nemáme líh, můžeme do něj umístit svíčky, které udělají také parádní službu. 

Když jsme si pořizovali krb, měla jsem jasnou představu o tom, že chci falešnou krbovou římsu. A bylo mi jedno, jak se to udělá, prostě jsem ji chtěla. Chtěla jsem na ni položit zarámované fotografie a čerstvé květiny. Když jsem pak pochopila, že by to nebylo tak úplně ono, napadla mě druhá varianta, která se zdála být ještě lepší.

__________________________________________________________________

ŠPALEK

__________________________________________________________________

Velký kus dřeva z mého rodného kraje, který jsem si zamilovala hned, jak jsem ho viděla. Teď si lebedí v rohu pod krbem, vedle něj stojí na stráži paní lucerna a na kožešině to celé hlídá Stacie, která tam hrozně ráda odpočívá.

Z lucerny, kterou zdobí provaz, jsem udělala vázu na čerstvé květiny a s celým výsledkem jsem tak spokojená, že i já se tam občas ráda uvelebím s dobrou knížkou v ruce. A už teď se vlastně nemůžu dočkat podzimu, až se tam zavrtám do deky, budu popíjet horký čaj, zapálím si svíčku a budu třeba jen tak relaxovat.

A právě svíčky jsou nedílnou součástí naší domácnosti. Čistě bílou aromalampu jsem umístila na další kousek dřeva a pálím v ní nejrůznější vosky. Zásoby čajových svíček ukrývá černobílá dóza, kterou nabízela IKEA. A pokud nemám chuť na jeden z vosků, pak se v tomhle koutku uvelebí nějaká svíčka, převážně Yankee Candle. Tahle růžová kráska je teď moje oblíbená.

________________________________

TRIPOD LAMPA

________________________________

Tento prostor je vlastně taková spojnice mezi obývákem a kuchyní. Další prvek našeho domova, který jsem si moc přála a který se nám podařil do našeho bydlení zakomponovat.

To bych ale předbíhala, protože kuchyň jako takovou, si pro vás schovám do některého z příštích článků.

Jaký je váš oblíbený kousek z vašeho obýváku?

Nejsem ten typický příklad holky, která už jako dítě toužila po velkém zrcadle, křesle a nepřeberném množství malovátek. Nebo si to aspoň nepamatuji.

Můj zlom, kdy jsem opravdu zatoužila po toaletním stolku nastal na jednom povánočním pobytu na chatě, kde jsem ho měla k dispozici přímo v ložnici. Pravidelně jsem se k němu usadila každé ráno a večer. 

Už tehdy jsem věděla, že základem bude pečující kosmetika. Bavilo mě nanášet vatovým tampónem pleťovou vodu a sledovat, jak se má pleť po ránu probouzí k životu. Už rok jsem věrná kosmetice Inlight, a to přímo těmto třem výrobkům. Investice do nich se mi vyplatila. Nehledě na to, že jsou bio a nádherně voní, ještě mé pleti pomáhají. Nikdy jsem se nepyšnila dokonalým obličejem bez chybičky, ale tato kosmetika zapříčinila to, že už se nebojím jít ven nenamalovaná.

Vyhledávač nábytku, dekorací a inspirací Favi.cz byl místem, kde jsem hledala kousky pro vysněný toaletní stolek jako takový. Na Facebooku na mě kolikrát vykoukla reklama a já byla zvědavá, co všechno se tam dá najít. A ono se tam dá najít opravdu hodně kousků pro milovníky snad každého stylu. Nehledě na to, že to máte i jako takový porovnávač, kde vidíte spoustu podobných výrobků za různé ceny.

 ____________________________________________________________________

JEDNODUCHOST, NADČASOVOST A ŠPETKA SEVERU. 

 ____________________________________________________________________

Můj vysněný stolek, kde by byly ukryty všechny ty poklady pro zkrášlení a pečování o pleť, by měl být bílý. Nebráním se ale ani jemným prvkům v dekoru dřeva, protože dřevo je další materiál, který mi na toaletce nesmí chybět. Organizéry, boxíky a případně tácky, kam bych umístila ty nejvíce používané produkty, jsou další kousky, které by stolek zdobily. Jako dekorace by sloužila vázička a svícen, které by obývala vonná svíčka, čerstvá květina a nebo mi mohly sloužit jako držáček na štětce.

U žádného toaletního stolku nesmí chybět zrcadlo, to mé by bylo bílé a jednoduché. Při výběru židle bych měla jasno. Skandinávský styl a dostatečné pohodlí jsou základní kritéria. Když na židli totiž nesedím já, pak se tam uvelebí Stacie a ta potřebuje dostatek prostoru a hlavně jistotu, že ze židle nespadne.

Celkový efekt by doladila umělá kožešina a polštáře. Ostatně bez těch se neobejdu ani na sedačce, protože umí udělat místo útulným a jedinečným.

No a v neposlední řadě nesmí na žádném toaletní stolu chybět dekorativní kosmetika a parfém, respektive toaletní voda. Má oblíbená je v současnosti Wonder Flower od Oriflame. O ní jsem vám povídala i ve videu o jarních nezbytnostech (video). Ačkoli preferuji rtěnky, tak v posledních dnech sahám často po tomhle jemném lesku na rty od Yves Rocher, který podtrhne přirozený odstín mých rtů. Ve všední dny nevynechám oční stíny. Kromě hnědých používám s blížícím se létem také jemné odstíny růžové, které krásně prozáří pohled. A v kombinaci s černou linku je to pecka.

Takto nějak by vypadal můj vysněný toaletní stolek. Uvidíme, jestli se mi ho podaří někdy zrealizovat. Přeci jen si teď užívám nové koupelny, kde máme pořádné zrcadlo a dostatek denního světla. Toaletní stolek v mém podání se však dá kdykoli použít také jako pracovní, a tak je možné, že někdy využiji právě tuto dvou variantu.

A jak by vypadal váš vysněný toaletní stolek? 

Co by na něm nemělo chybět a kdo z vás už nějaký ten svůj koutek krásy má?

Tento článek vznikl ve spolupráci s Favi.cz.

Musím říct, že si s námi počasí v posledních dnech pěkně zahrává. Jeden den mám chuť vytáhnout mokasíny a druhý den bych se nejraději zabalila do huňaté šály. Ty zatažené dny umí navíc pěkně zamávat s náladou. 

Stále se držím svých osvědčených tipů, které mě nenechají spadnout na dno energie, která bez slunečních paprsků opravdu ubývá.

     _____________________________________________________________________________ 

NA MÉ TIPY SE MŮŽETE MRKNOUT V ČLÁNKU "5 tipů, jak zvládnout jarní únavu"

Musím říct, že nejvíc mi zatím pomáhá pohyb, a to hlavně ten na čerstvém vzduchu. Pokaždé se cítím skvěle a je jedno, jestli nám se Stacie na cestu svítí sluníčko, nebo se musíme chránit před jarním deštěm. Pohyb má navíc jednu obrovskou výhodu. Můžu si pak bez výčitek dopřát opečený špekáček nebo pořádný plátek grilovaného masa. Nehledě na počasí jsme totiž zahájili grilovací sezónu.

Po návratu domů, ať už z oné procházky nebo práce, je potřeba, abych si tu jarní náladu uchovala. Proto jsem po domě rozmístila spoustu jarních dekorací. Letos u mě vedou dřevění zajíčci. Myslím, že vymyslím způsob, jak by mohli zdobit dům po celý rok. Nechybí ani květiny. Kromě těch čerstvých máme ve vstupní chodbě celoročně tyto tulipány, které vypadají jako živé.

Jaro jsem se rozhodla přivolat také kosmetikou. Začala jsem volit jemné a přitom veselé barvy. Bleu Céladon a Rose Doux jsou dva odstíny laků od Yves Rocher, které jsem si zamilovala. Ten první, modrý si oblíbí každý, kdo má rád výraznější odstíny a ten druhý sedne i těm, kteří dávají přednost bezbarvému laku. Na nehtech působí opravdu přirozeně. 

Mou pleť hýčkám čas od času textilní maskou Garnier. Od doby, co jsem je měla možnost testovat, se staly mým oblíbeným kosmetickým pomocníkem. Pleť je po aplikaci okamžitě vyživená, hydratovaná a na dotek krásně hladká.

Já doufám, že se k nám jaro zase brzy vrátí a dopřeje nám spoustu dnů plných slunce. Už se totiž těším, až nadobro uzavřu zimní šatník a budu moci vyrazit ven jen v lehké bundičce. A taky se nemůžu dočkat toho, až vám budu moci ukázat mé nové jarní botky v akci. Mimochodem, kam chodíte nejraději nakupovat boty?

Tak co, jak přivoláváte jaro? A taky už potřebujete více toho sluníčka?

Jednou týdně, a to převážně v pátek, si kupuji domů čerstvé květiny. Tedy zatím, než vypukne očekávané jaro a budu moci trhat květiny na zahrádce a na polích. Myslím, že spousta lidí kouzlo těchto barevných krásek podceňuje. Krásně voní, zútulní a zkrášlí domov, a každý pohled na ni vám zvedne náladu.

V poslední době jdou u mě stranou růže. Je to klasika, ale pro mě je mnoho jiných, zajímavějších květin. Zbožňuji tulipány, frézie a jakékoli míchané kytice, které vypadají skoro jako by je někdo právě natrhal na louce. Nádherně vypadají třeba kosatce, pryskyřníky a taky alstromérie. 

Skoro pokaždé, když jsem u rodičů, chodím do tamního květinářství, které je to nejkouzelnější, jaké jsem zatím viděla a obdivuji tu nádheru. To, že tam voní i čerstvá káva je možná další znak toho, že je to božské místo. Jednou bych si chtěla zkusit jaké to je pracovat v květinářství. Mít na výběr spousty květin, naučit se vázat krásné kytice a vidět spokojený úsměv na tváři toho, kdo si hotovou květinu odnáší domů. Zatím si ale aranžuji doma pro sebe, pro sousedy, známé a příbuzné. Vždy se držím hesla v jednoduchosti ji krása.

Každý den se snažím najít něco, co mi ho rozzáří. Něco malého, co mi zvedne náladu, co mi připomene, že jsou věci, které mě baví, co mám ráda, co se mi líbí. A něco takového by si měl umět najít každý z nás.

Od té doby, co jsem dostala hrníček s názvem mého blogu mám vlastně takovou každodenní jistotu, že budu mít pořád na očích něco, co mě naplňuje a co mě dělá šťastnou. Musím se tak trochu přiznat, že je mi pořád líto ho používat. Možná mám strach, že mi upadne a zbydou mi jen střepy. A tak si zatím hoví na poličce, kde ho nepřehlédnu a kde mám na něj výhled pokaždé, když zasednu ke stolu a chystám se psát článek. Je to taková moje každodenní dávka inspirace a hnací motor, čímž jste ostatně také i vy, čtenáři.

Jakousi jiskru do všedních dní mi ale vnáší také šperky. Před nějakou dobou jsem si posteskla na instagramu, že by se mi líbily kvalitnější náušnice v podobném provedení, které mám již doma. Ty, co ukrývala má šperkovnice ještě donedávna byla totiž levná bižuterie a já chtěla něco, co mi vydrží trochu déle. Proto, když přišla e-mailem nabídka spolupráce od e-shopu Juvelora, který nabízí šperky a já tam objevila právě ony podobné náušnice, neváhala jsem a na email jsem odpověděla kladně. K náušnicím jsem objevila i totožný přívěsek na krk a já měla jasno v tom, co chci do své šperkovnice. Krásná krabička s růžovou mašlí a látkové pytlíčky, které budou skvělé pro přepravu šperků při cestování, udělaly z otevírání balíčku příjemný zážitek. Šperky jsou navíc nádherné, třpytí se přesně tak, jak jsem si představovala a ve skutečnosti vypadají možná ještě lépe než na obrázku. 

Posledním kouskem, který mi prozářil poslední dny, je dřevěný jelínek od mé sestry. Tyhle jelínky, ať už dřevěné nebo keramické jsem vždycky obdivovala, ale protože jsem nebyla schopna rozhodnout se, jakého vlastně chci, tak jsem si žádného nekoupila. A tak jsem ráda, že to někdo rozhodl za mě. Občas je potřeba, aby nás někdo popostrčil. Jelínek se nám skvěle hodí do interiéru, dá se s ním kouzlit při vytváření nejrůznějších dekorací, a navíc je neuvěřitelně fotogenický.

Jak vidíte, tak i maličkosti, ano v tomto případě hmotné, můžou vnést jiskru do všedních dnů a je na vás, abyste ty maličkosti objevili. Možná je máte doma, možná vám je někdo nabízí a vy to nevidíte anebo vám je někdo nadělí a na vás je, abyste to poznali.

První adventní neděli jsem trávila nejlépe, jak jsem mohla - se svou rodinou. První zažehnutí světýlek, horký punč a spousta zábavy. Když pak začal poletovat v noci sníh, nic mi nechybělo. Věděla jsem, že jsem doma s těmi nejbližšími. A to je přesně to, co na Vánocích miluji.

V tu chvíli mě vůbec netížilo, že v našem domě (ano, pro mě je pořád domov tam, odkud pocházím), kam jsme se měli vrátit není ani náznak vánočního období. Nechtěla jsem to tak ale nechat, proto jsem se rozhodla pro vytvoření rychlé a jednoduché dekorace, která mi zabere pár minut a udělá parádu až do doby, než ji vystřídají jarní kousky.

Stačilo vyrazit na procházku, vytáhnout staré zásoby a mohla jsem se pustit do díla. Teď už si můžu doma vychutnávat doušky svařeného vína u zapálené svíčky a zasněžených šišek, nebo si můžu do krbu vložit symbolicky větvičky a číst si oblíbenou knihu.

Také si můžu představovat, jak vypadá pohádkový les plný kouzelných skřítků, kteří už se pilně připravují na Vánoce. Moje fantazie občas nezná meze.

A vy si tu svou fantazii můžete taky vyzkoušet, stejně tak, jako se můžete nechat inspirovat mými dekoracemi. A nezapomeňte se mi v komentářích pochlubit tím, jak si své domovy zdobíte vy. Jsem hrozně zvědavá a vzájemné inspirace není nikdy dost.

Když jsme kupovali náš dům, měla jsem jasnou představu, která místnost se stane mou pracovnou. Mělo to být mé útočiště a místo, kde budu čerpat inspiraci, realizovat své nápady a také sny. 

Při nastěhování jsem měla také jasnou představu o tom, jak by má pracovna měla vypadat. V rohu u okna by se uvelebil šedý ušák z obchodního domu IKEA, malý stoleček pro svíčku a květinu, kam bych si také odkládala hrnek kávy a velká tripod lampa. Mimochodem, už jste si tu svou vyrobili podle mého návodu? ("návod").

V dalším rohu měl být psací stůl a nástěnka plná inspirace, motivace a vzpomínek na krásné okamžiky. Na stůl měly dopadat sluneční paprsky, které do místnosti pronikají oknem směřujícím do zahrady a měly tak poskytovat dostatek světla pro pracovní plochu. Na druhé straně místnosti měla být šatní skříň, bez které se žádná žena neobejde a do zbylého prostoru se měla vejít skříňka či police, které měly sloužit jako další úložné prostory. Celkově jsem chtěla romantickou místnost s košíky, květinami a růžovými doplňky.

Jenže znáte to, v domě měly přednost jiné místnosti a na mou pracovnu se dostalo po více jak dvou letech. Z mé původní představy se však postupně vytvářela jiná vize. Od romantického stylu s květinami, polštářem s nápisem sladký domov a ušáka jsem se přesunula k stejně tak útulnému nordic stylu.  Sehnala jsem psací stůl, na který jsem čekala téměř dvanáct měsíců, začala jsem nakupovat dekorace a na Pinterestu jsem čerpala téměř každý den novou inspiraci, abych ten svůj prostor přivedla k dokonalosti.

Vypadalo to slibně a už to vypadalo, že ta malá, úzká místnost bude přesně tak, jak jsem si vysnila. Jenže pak jsem těžce narazila, domů se dovezla sedačka, která měla sloužit k odpočinku a měla být dominantou místnosti. V obchodě se zdála být perfektní a já už se viděla jak nakupuji polštáře a přehoz. Jenže po pracném nastěhování přišlo jedno velké zklamání. Ačkoli jsme vše několikrát měřili, sedačka byla příliš mohutná a zahltila místnost takovým způsobem, že se nedalo jakýmkoli přemístěním dosáhnout vzdušnosti a toho, aby místnost působila útulně. Po několikátém pokusu jsem rezignovala a chtěla jsem se vzdát svého snu - mít doma svou dokonalou pracovnu. Zabouchla jsem dveře a celou místnost jsem vypustila ze své hlavy.

Ulevilo se mi, přestala jsem být zoufalá, naštvaná a najednou mě začaly napadat nové varianty, jak situaci vyřešit. Nakonec se sedačka přemístila do jiné místnosti, kde skvěle poslouží hostům, kteří u nás budou přespávat, a já můžu začít znovu budovat svůj sen. V místnosti zůstal pouze ten stůl a kolem něj se mi rýsují, zatím jenom na papíře a v hlavě, nové kousky, nové možnosti. A tam někde, na konci toho všeho je i můj cíl, dotáhnout pracovnu do těch nejmenších detailů tak, aby odpovídala tomu, co jsem si vysnila.

Víte, v tomhle případě šlo jen o jeden kus nábytku, nás ženy občas rozhodí maličkosti, ale na konci měl být jeden sen a já si uvědomila, že je někdy lepší odpočinout si od toho, abych se za něčím hnala za každou cenu a snažila se to lámat přes koleno. Občas je potřeba vypustit nebo alespoň na chvíli odsunout to, po čem tolik toužíme. Když si totiž člověk odpočine od toho urputného snažení, utřídí si myšlenky a přestane se danou věcí tak trochu dusit, uvidí najednou nové možnosti a možná také mnohem lepší směr, jak se do svého cíle dostat.

Tak co, zkusíte si taky občas od svého snažení a honbou za vidinou něčeho skvělého trochu ulevit, abyste nabrali nové síly, inspiraci nebo i chybějící motivaci?

Když jsem devátého května roku dva tisíce čtrnáct poprvé otevřela dveře našeho domu, věděla jsem hned několik věcí. Ten dům chci, bude v něm krb a nějakou místnost ozdobí tripod lampa. Věci nabraly rychlý spád. Dům jsme koupili, krb si pořídili a teprve nedávno došlo i na onu lampu. Hledala jsem dlouho, vybírala pro nás tu nejlepší a hlavně jsem nechtěla, aby extrémně nabourala rodinný rozpočet. Žádnou jsme nekoupili.

Nechtěla jsem se ji ale vzdát a tak jsem přemýšlela co s tím. Nakonec jsem se rozhodla, že si svou vlastní lampu vyrobím, tedy s pomocí přítele, který má zlaté ručičky. A dnes se s vámi o tu výrobu podělím a třeba se mi pak někdo z vás pochlubí tou svou vlastní.

Potřebovat budete pár věcí a náklady budou v takové výši, jaké materiály a stínidlo si zvolíte. Naše lampa nás stála přibližně šestsetdvacet korun a nejdražší bylo právě stínidlo. Pro konstrukci mi posloužily násady na hrábě, které seženete v každém hobby marketu nebo zahradnictví a stojí přibližně čtyřicetpět korun jedna. Můžete je nechat, tak jak jsou, ale já je doporučuji ošetřit bezbarvým lakem. Nebo si zvolíte jakoukoli barvu, kterou je přetřete. Tento proces si nechte ale těsně před smontováním, abyste si je neodřeli. 

Určitě si pořiďte objímku na žárovku a kabel s vypínačem. Za obě věci zaplatíte necelých sto korun. My si vše vybrali v bílé barvě, protože jsme si pořídili i bílé stínidlo. Krásné stínidla za dobré peníze najdete, stejně jako my, v IKEA (odkaz - stínidlo). Jako poslední budete potřebovat kousek spojovacího materiálu, například desku. Při výběru myslete na to, že do něj budete vrtat díry na násady a zároveň musí celou lampu udržet. Naše deska je čtverec o rozměru patnáct centimetrů, ale vy si desku musíte přizpůsobit požadovanému rozpětí "noh lampy" a velikosti stínidla.

Na kousku desky si vyměříte místa, kde chcete násady uchytit a následně je ve zvoleném bodě obkreslíte. Teď přichází ta nejtěžší část, tedy alespoň pro nás byla. Na vyznačených místech musíte vyvrtat díry. Přítel měl speciální vrták, tak zvaný vykružovák. Tady doporučuji sehnat nějakého kutila, který vrtáky vlastní, protože jsem nepřišla na nic, čím byste díry lehce vyvrtali nebo vyřezali. Deska musí být pevná, takže vám obyčejný pracovní nůž určitě nepostačí. Chce to trochu trpělivosti, protože musíte odhadnou velikost díry tak, aby se násady po prostrčení v jistém místě zasekly a zůstaly upevněné. Ideálně je mít prostrčené přibližně tři centimetry, aby se vám pak pohodlně přidělávala žárovka a měli jste pěkný úhel "noh lampy".

To nejtěžší máte za sebou. Teď už jen stačí navrtat díru, do které umístíte objímku, kterou upevníte šroubkem. Do objímky nezapomeňte zapojit/zacvaknout drátky od kabelu s vypínačem. Nyní přichází na řadu slavností umístění stínidla a na závěr i žárovky. Celá výroba vám zabere pár hodin a věřte, že lampa sklidí úspěch. My už například dostali objednávku na další kousek. 

Nafotila jsem pro vás ty nejdůležitější kroky a pokud byste chtěli vidět úplně celý proces sestavení tripod lampy, pak si pusťte video, které jsem pro vás natočila a na které máte odkaz na konci článku. Pak už pro vás bude výroba úplná hračka. Mám totiž určitě šikovné čtenáře.

Tak co, kdo se pustí do výroby a pak se mi pochlubí?

VIDEO - TRIPOD LAMP