pondělí 16. ledna 2017

Bullet journal - diář pro rok 2017

Je to pár let zpátky, co jsem propadla plánování. Už dávno mi nestačí kalendář v mobilu, ačkoli se považuji za moderní ženu, který vymoženosti dnešní doby miluje. Co ale také zbožňuji je klasická, papírová verze diáře.

Letos jsem chtěla něco speciálního, něco, co mi vydrží udržovat celý rok a něco, co mi uchová jak důležité termíny, tak také vzpomínky. Sháněla jsem všude možně nejrůznější diáře a přemýšlela, co pro mě bude ten nejlepší systém. A protože jsem tak trochu zaspala, nebo spíše dlouho vybírala, a probudila se až v lednu, byla potřeba jednat rychle.


Nakonec jsem ten největší poklad našla doma. Na to, jaký je můj letošní diář se můžete podívat ve videu, kde vám k tomu povím víc. Tady vám však povím ještě jednu informaci, která ve videu nezazněla. Ten letošní diář mi darovala má máma, ačkoli vůbec netušila, že mi jednou bude dělat společnost po celý rok a bude v sobě uchovávat to nejdůležitější, co si pro mě rok 2017 přichystá.


Jaký je váš diář pro letošní rok?

pondělí 9. ledna 2017

Jiskra pro každý den

Každý den se snažím najít něco, co mi ho rozzáří. Něco malého, co mi zvedne náladu, co mi připomene, že jsou věci, které mě baví, co mám ráda, co se mi líbí. A něco takového by si měl umět najít každý z nás.
 
Od té doby, co jsem dostala hrníček s názvem mého blogu mám vlastně takovou každodenní jistotu, že budu mít pořád na očích něco, co mě naplňuje a co mě dělá šťastnou. Musím se tak trochu přiznat, že je mi pořád líto ho používat. Možná mám strach, že mi upadne a zbydou mi jen střepy. A tak si zatím hoví na poličce, kde ho nepřehlédnu a kde mám na něj výhled pokaždé, když zasednu ke stolu a chystám se psát článek. Je to taková moje každodenní dávka inspirace a hnací motor, čímž jste ostatně také i vy, čtenáři.


Jakousi jiskru do všedních dní mi ale vnáší také šperky. Před nějakou dobou jsem si posteskla na instagramu, že by se mi líbily kvalitnější náušnice v podobném provedení, které mám již doma. Ty, co ukrývala má šperkovnice ještě donedávna byla totiž levná bižuterie a já chtěla něco, co mi vydrží trochu déle. Proto, když přišla e-mailem nabídka spolupráce od e-shopu Juvelora, který nabízí šperky a já tam objevila právě ony podobné náušnice, neváhala jsem a na email jsem odpověděla kladně. K náušnicím jsem objevila i totožný přívěsek na krk a já měla jasno v tom, co chci do své šperkovnice. Krásná krabička s růžovou mašlí a látkové pytlíčky, které budou skvělé pro přepravu šperků při cestování, udělaly z otevírání balíčku příjemný zážitek. Šperky jsou navíc nádherné, třpytí se přesně tak, jak jsem si představovala a ve skutečnosti vypadají možná ještě lépe než na obrázku. 
 

Posledním kouskem, který mi prozářil poslední dny, je dřevěný jelínek od mé sestry. Tyhle jelínky, ať už dřevěné nebo keramické jsem vždycky obdivovala, ale protože jsem nebyla schopna rozhodnout se, jakého vlastně chci, tak jsem si žádného nekoupila. A tak jsem ráda, že to někdo rozhodl za mě. Občas je potřeba, aby nás někdo popostrčil. Jelínek se nám skvěle hodí do interiéru, dá se s ním kouzlit při vytváření nejrůznějších dekorací, a navíc je neuvěřitelně fotogenický.

Jak vidíte, tak i maličkosti, ano v tomto případě hmotné, můžou vnést jiskru do všedních dnů a je na vás, abyste ty maličkosti objevili. Možná je máte doma, možná vám je někdo nabízí a vy to nevidíte anebo vám je někdo nadělí a na vás je, abyste to poznali.

Jaká maličkost vám v posledních dnech prozářila den?

středa 4. ledna 2017

Jeden mrazivý den

Občas si tak říkám, že se něco nebo někdo spikl a dělá tak trochu naschvály. Už si třeba ani nepamatuji, kdy naposledy byly bílé Vánoce. Ano, ty loňské, které máme všichni ještě v živé paměti, tak trochu bílé byly, na zem spadlo pár sněhových vloček, ale nejednalo se o tu pravou Ladovskou zimu, kterou má spousta z nás nejraději, protože má v sobě něco kouzelného, pohádkového a výjimečného. Je to ale už pár let, co se to kouzlo, byť jen mrazivě bílé, objevuje pravidelně po oslavách Nového roku. Skoro jako by to bylo vážně naschvál.

My jsme se tentokrát s přítelem rozhodli, že nebudeme sedět doma a říkat si naštvaně, že takto mělo být právě na Vánoce, ale vytáhli jsme ze skříně teplé oblečení, Stacie jsme vybavili zimním kabátkem a vydali jsme se ven do mrazivého dne, který jsme si hodlali užít.


Bílá námraza pokryla všechno okolo a vypadalo to jako v čarovném světě. Pod nohama nám křupala zmrzlá tráva a větví, které se klaněly k zemi a tvořily závoje, se stačilo dotknout a člověk měl pocit, že se ocitl v kouzelném víru zmrzlých sněhových vloček.

A víte, co bylo skvělé? Že jsme potkali jen malou hrstku lidí, kteří se také rozhodli užít si tu krásu, takže jsme se mohli chovat nerušeně jako nadšené děti a smát se sobě navzájem, když se nám podařilo jeden druhému otřepat větve přímo na hlavu. Největší radost měla Stacie, která mohla běhat sem a tam a okusovat šišky a klacíky.


Byl to jeden mrazivý den, kdy jsme si řekli, že využijeme toho, co se nám naskytlo a že si to pořádně užijeme. A přesně o tom to je. Chopit se příležitosti a vytvořit si něco hezkého, nezapomenutelného i z toho, co se ze začátku může zdát jako něco ne příliš dobrého, hezkého a vyhovujícího.

Já si teď přeji více takových mrazivých dnů, které si budu moci udělat přesně takové, jaké budu chtít a abych na ně ještě dlouho vzpomínala.