úterý 12. září 2017

GERnétic - nejen skvělá péče ale také skvělí lidé

Je to už víc jak rok, co mi v e-mailu přistála nová zpráva, která v sobě ukrývala pozvání do kosmetického studia Gernétic. Od té doby jsem tam absolvovala několik procedur a také jsem poznala spoustu milých lidí.

_________________________________________________________________

GERNÉTIC NENÍ JEN O KOSMETICE, ALE TAKÉ O ŽIVOTNÍM STYLU
_________________________________________________________________





Za těch pár měsíců jsem se nechala hýčkat opravdu hodněkrát a každou z těch příjemně strávených chvil jsem si náramně užívala. 

Ta poslední byla nedávno. Absolvovala jsem remineralizační a zpevňující zábal s produktem Masque Vegetal. Cílem ošetření je hluboká hydratace, regenerace a tonizace pokožky, což se po létě náramně hodilo. Takto rozzářenou pokožku na stehnech a lýtkách jsem měla naposledy snad jako dítě. 

Už první krok ošetření, peeling, bylo blaho. Po citrónech jemně vonící zrníčka si v kombinaci s olejem moje tělo opravdu zamilovalo. Následovalo již tradiční tonikum Lympho a nově také Seino, které je výborné pro pokožku poprsí. Pak už jsem si užívala téměř půlhodinovou relaxaci v celotělové masce, zabalená do folie a přikrytá dekou. Během této relaxace jsem měla pocit, že ležím na poli zaplaveném sluncem. Možná to měly za příčinu pšeničné otruby, které maska obsahuje. Nebo to bylo babím létem, které vládlo venku za okny. Na závěr celé procedury přišly na řadu zpevňující krémy Somito a Macro 2000.

Tečkou za tímto setkáním bylo milé popovídání s paní Andreou, která je výkonnou ředitelkou.


Mimo jiné jsme si naplánovali naše další setkání na veletrhu World of beauty and spa, kde jsem si vychutnala pleťové ošetření alginátovou maskou a také výborné frappé GERnétic. Ta ledová káva mi vážně bodla a to nemluvím o tom, jak byla chuťově skvěle vyladěna.

Jak jsem již avizovala na začátku článku, GERnétic je také o životním stylu. Pomáhá nejen klientkám přemýšlet o svém zdraví a o dostatečné péči o sebe samu. Proto mě ani trochu nepřekvapilo, když mi paní Andrea sdělila informaci, že jsou partnerem projektu "Smrt nemá šanci, když budeme dárci". Dárcovství krve totiž dokáže zachránit život a také ulehčit nemocným od jejich potíží. To vše díky krevní transfuzi. Aktivní propagace dárcovství si klade za cíl získat nové dárce. Těch není totiž dostatek.


Já sama začínám nad dárcovstvím přemýšlet. Na jednu stranu mohu někomu pomoci a na druhou stranu někdo pomůže i mně tím, že ohlídá mé zdraví. Protože jak víme, ne každý jedinec je vhodný dárce a před každým odběrem jsou řádné kontroly.

Jsem ráda, že zrovna tato spolupráce mi umožňuje nejen rozmazlování, ale také poznávání nových lidí, projektů a také zajímavostí. Protože takové spolupráce, kde si sednete i lidsky jsou k nezaplacení. A já jsem zvědavá, co všechno nám přinese třeba následující rok.

Chodíte někdo darovat krev?

Článek vznikl ve spolupráci s GERnétic.

pondělí 28. srpna 2017

cestování | Sataya Reef - splněný životní sen?

Snad od dětství jsem měla dva cestovatelsko-zvířecí sny. Zaplavat si s delfínem a pochovat si medvídka koalu. Věděla jsem, že se mi oba někdy splní. A taky jsem věděla, že těch snů bude postupem života víc a možná se některé změní nebo už po nich toužit nebudu.

Medvídka koalu jsem zatím viděla jen na obrázku, v televizi a nebo plyšového. A zatím to ani nevypadá, že by se na tom mělo něco v nejbližší době změnit.

_______________________________________________________________

PLAVÁNÍ S DELFÍNEM BY SE DALO MOŽNÁ ODŠKRTNOU
_______________________________________________________________ 


Při naší dovolené v EGYPTĚ jsme věděli, že nás všechny fakultativní výlety nechají chladnými a nikam se nevydáme. Jenže přesně tři dny před odletem se vrátila z té samé oblasti kolegyně a začala mi vyprávět o jednom celodenním cestování, které bylo završené nevšedním zážitkem.

Ještě druhý den naší dovolené jsme odolávali, ale pak jsme zkontaktovali doporučenou osobu a do e-mailu jsme napsali, že nám je jedno kdy a kam, ale že chceme delfíny. Dobře, tak úplně jedno mi to nebylo, měla jsem totiž pořád na paměti Sataya Reef. Místo, kde jsou nejen nádherné korály, kde jsou ideální podmínky i když moře kolem zaplavují obří vlny, ale hlavně místo, kde můžete ve volné přírodě vidět větší či menší skupinky delfínů.


Budík zazvonil tři hodiny po půlnoci a za necelou další hodinku už jsme seděli v malém, klimatizovaném, autobuse, který nás vezl směr přístav. Cesta byla dlouhá, spát se příliš nedalo a já už si začínala říkat, jestli to bude stát opravdu za to.

Procházeli jsme malým přístavem, kde na každém metru mňoukala kočka, která žadonila o trochu jídla či pozornosti a kde malé děti postávali s náramky v ruce a snažili se je prodat turistům. Upřímně, těch reálných obrázků Egypta jsme viděli za náš pobyt mnohem víc a já jsem ráda, že jsme poznali i tuhle nepozlacenou stránku země, protože Egypt nejsou jen luxusní rezorty, památky a nádherný podmořský svět. Já si navíc uvědomila, jak báječný máme život a že si žijeme v přepychu. 

Ale vraťme se zpátky k výletu, který v tomhle přístavu zdaleka nekončil. Čekala nás dvou hodinová plavba, kdy jsem pořád čekala, až uvidím to něco, co mi vyrazí dech. Jenže nic takového se nekonalo.

Najednou jsme zastavili uprostřed moře, kde byla naprosto klidná hladina. Spolu s námi zde kotvili další tři nebo čtyři turistické lodě a na každé se připravovala skupinka lidí do motorového člunu, který nás měl přiblížit našemu cíli.

______________________________________________________________

NERVOZITA, STRACH A JEDNO PŘÁNÍ
_______________________________________________________________ 


Tři slova, která ovlivnila mou další hodinu života.

Nasadila jsem si potápěčské brýle a na povel se překulila do moře. Na chvíli se mi zatajil dech a pak už jsem jen čekala. Byla jsem tak strašně nervózní, jestli zvládnu své první plavání s ploutvemi. Měla jsem strach abych stačila mé skupince asi deseti lidí. A strašně moc jsem si přála, abych viděla alespoň jednoho delfína.

Najednou se kolem mě rozvířila voda a já je ztratila. Moje skupina byla pryč, nebyla jsem schopná se zorientovat a zmohla jsem se jen na hluboký nádech a výdech, který musel být slyšet na míle daleko. Když jsem se vynořila, tak mi dav lidí splynul a já netušila, kterým směrem se vydat. Navíc překřikování dalších třech skupin mi ani trochu neulehčilo situaci. Proto jsem se rozhodla znovu potopit. Zavládl božský klid, já se uklidnila a pak jsem znovu zalapala po dechu.

Byli tam!


Nádherní, jen tak si plující a téměř na dosah. 

Má představa o tom, že mě zachvátí pod vodou strach až je uvidím, že budu panikařit, jestli mi třeba neublíží, byla pryč. Věděla jsem, že se jich nesmím dotknout (a upřímně, ani bych je nedoplavala), ale to, že tam jsou a já jsem mezi nimi, uprostřed moře a jsou tak blízko...až mě to skoro nutilo tu ruku natáhnout alespoň pro ten pocit, že se mi to nezdá.

Nezdálo. Byli tam, já tam byla a bylo to neuvěřitelné.

K úplné dokonalosti však cosi chybělo. Neměla jsem totiž dojem, že se mi splnil můj sen. Možná to bylo dalšími lidmi, možná to bylo hlukem motorových člunů. Nebo za to mohly povely, které jsme dostávaly pro potopení, plavání a opětovné nalodění. 

Egyptské úřady si podmořský svět hlídají a zakládají si na tom, aby tento poklad nebyl jakkoli poškozen. Všechno bylo organizované, aby mezi delfíny neplavala stovka turistů a já ani neměla pocit, že se snaží před námi utéct nebo že by byli nervózní. Ale i tak si myslím, že ještě větší regulace by byla lepší jak pro nás, tak také pro ty nádherné savce. Bylo mi jich snad i trochu líto, ačkoli vím, že se rádi předvádí, což nám mimochodem dokázali i při naší plavbě zpět.

Možná proto jsem se s nimi v duchu rozloučila a odmítla jsem se tam po obědové pauze vrátit. Stejně jako zbytek naší skupiny. Místo toho jsme prozkoumávali korály a já si slíbila, že si ten svůj životní sen někdy splním tak, aby byl dokonalý pro mě i pro delfína.

Máte nějaký podobný cestovatelský sen?
A kdo má nějaký podobný zážitek?

čtvrtek 17. srpna 2017

cestování | Rakousko, srdeční záležitost

Když jsme se před dvěma lety vydali do malebné obce Tauplitz, která leží uprostřed zeleně a nad kterou bdí hora Grimming, byla to láska na první pohled. Náš minulý pobyt v této oblasti si můžete připomenout hned v několika článcích, stačí kliknout SEM. O našem tehdejším dobrodužství byste si vlastně měli určitě přečíst, protože to letošní bylo úplně jiné.

______________________________________________________________

HORY A JEZERA
______________________________________________________________

Rakousko je zemí božské přírody, která je tak fotogenická, že musí být rájem snad pro všechny fotografy. A ačkoli se nám letos počasí ukázalo spíše z té chladnější stránky, vůbec nám to nebránilo v tom, abychom si nechali ujít cestu lanovkou. Chtěla jsem překonat sama sebe, protože při poslední jízdě jsem si řekla, že už nikdy víc.

Byla zima a možná proto jsem neměla ani příliš času přemýšlet nad tím, že se vznáším několik metrů nad zemí a že mám závratě. A taky ten úžasný výhled vás vždycky nechá zapomenout na všechny starosti a strach, který v sobě máte. No a pohled na horské jezero vám to celé "utrpení" vynahradí. A co teprve to, když jsem viděla, jak je Stacie šťastná, jak si může běhat a jak opatrně našlapuje kolem krav a zkouší, jak moc ji dovolíme je prohnat (což jsme samozřejmě nedovolili ani trochu).

______________________________________________________________

NARZISSEN VITAL RESORT BAD AUSSEE
______________________________________________________________

Letos jsem si přála splnit také jeden cestovatelský cíl - horské lázně. Toužila jsem dýchat svěží horský vzduch, nechat se hýčkat slanou vodou, která je příjemně vyhřátá, a přitom se ještě dívat na horské výběžky. To, že jsem mohla pozorovat i zapadající slunce, které se za ně pomalu ukrývalo, byl obrovský bonus.

Tento zážitek by si měl dopřát každý, kdo se do Rakouska odhodlá vyrazit. A tyto lázně doporučuji obzvlášť, protože když se natáhnete v příjemně teplé slané vodě a zaposloucháte se do podvodní hudby, je to ráj. Ani to nedokážu popsat, jaké emoce se ve mně mísily, když jsem slyšela hejno delfínů a následně příjemnou orchestrální hudbu. Vůbec se mi z lázní nechtělo.

 
______________________________________________________________

GRUNDLSEE
______________________________________________________________

Jít na okružní plavbu na jezero - tak zněl další bod našeho programu. Největší jezero ve Štýrsku bylo jasnou volbou. Během plavby se dokonce umoudřilo počasí, takže od prvotního pozorování všech těch krás, které byly jemně zahalené ve zvláštním oparu, jsme mohli s přáteli odhodit svršky a vychutnat si horské sluníčko odrážející se od vodní hladiny.

Samotná plavba se líbila i Stacie, která si ze začátku nebyla moc jistá, jestli raději neskočit přes palubu a odplavat zpáty ke břehu, ale jakmile ji začaly ve větru vlát uši, byla ve svém živlu a nasávala čerstvý vzduch.


______________________________________________________________

HALLSTATT
______________________________________________________________

Poslední zastávkou měl být Hallstatt, který patří ke Světovému dědictví UNESCO. Ale ne vždy vše vyjde tak, jak si člověk plánuje. Spousta lidí, přeplněná parkoviště a pokyny místní policie, abychom obec opustili. Tak by se dal sesumarizovat tento výlet. Bylo nám jasné, že i kdybychom ulovili poslední volné místečko k zaparkování, stejně bychom si tohle místo neužili tak, jak bychom si přáli. 

Proto jsme se rozhodli, že návštěvu necháme na jindy. Ale neodpustili jsme si alespoň jednu fotku, byť jen z dálky, která se i tak zařadila mezi jedny z těch nejhezčích z našeho víkendu.

 
Pokud se i vy rozhodnete vyrazit do této země, která nabízí rozmanité zážitky, nezapomeňte mi o tom napsat. A pokud zde již někdo byl, ráda si přečtu, jaká byla vaše oblíbená místa.

Za nás musím napsat, že Rakousko je naše srdeční záležitost a snad se tam brzy vrátíme. 

Pokud chcete vidět ještě více fotek, určitě mrkněte ke mně na INSTAGRAM. A když se zadaří a porazím Windows 10 v našem momentálním technickém souboji, pak pro vás budu mít i jedno cestovatelské video.  

UPDATE: Zadařilo se a vy se tak můžete podívat i na video!