čtvrtek 17. srpna 2017

cestování | Rakousko, srdeční záležitost

Když jsme se před dvěma lety vydali do malebné obce Tauplitz, která leží uprostřed zeleně a nad kterou bdí hora Grimming, byla to láska na první pohled. Náš minulý pobyt v této oblasti si můžete připomenout hned v několika článcích, stačí kliknout SEM. O našem tehdejším dobrodužství byste si vlastně měli určitě přečíst, protože to letošní bylo úplně jiné.

______________________________________________________________

HORY A JEZERA
______________________________________________________________

Rakousko je zemí božské přírody, která je tak fotogenická, že musí být rájem snad pro všechny fotografy. A ačkoli se nám letos počasí ukázalo spíše z té chladnější stránky, vůbec nám to nebránilo v tom, abychom si nechali ujít cestu lanovkou. Chtěla jsem překonat sama sebe, protože při poslední jízdě jsem si řekla, že už nikdy víc.

Byla zima a možná proto jsem neměla ani příliš času přemýšlet nad tím, že se vznáším několik metrů nad zemí a že mám závratě. A taky ten úžasný výhled vás vždycky nechá zapomenout na všechny starosti a strach, který v sobě máte. No a pohled na horské jezero vám to celé "utrpení" vynahradí. A co teprve to, když jsem viděla, jak je Stacie šťastná, jak si může běhat a jak opatrně našlapuje kolem krav a zkouší, jak moc ji dovolíme je prohnat (což jsme samozřejmě nedovolili ani trochu).

______________________________________________________________

NARZISSEN VITAL RESORT BAD AUSSEE
______________________________________________________________

Letos jsem si přála splnit také jeden cestovatelský cíl - horské lázně. Toužila jsem dýchat svěží horský vzduch, nechat se hýčkat slanou vodou, která je příjemně vyhřátá, a přitom se ještě dívat na horské výběžky. To, že jsem mohla pozorovat i zapadající slunce, které se za ně pomalu ukrývalo, byl obrovský bonus.

Tento zážitek by si měl dopřát každý, kdo se do Rakouska odhodlá vyrazit. A tyto lázně doporučuji obzvlášť, protože když se natáhnete v příjemně teplé slané vodě a zaposloucháte se do podvodní hudby, je to ráj. Ani to nedokážu popsat, jaké emoce se ve mně mísily, když jsem slyšela hejno delfínů a následně příjemnou orchestrální hudbu. Vůbec se mi z lázní nechtělo.

 
______________________________________________________________

GRUNDLSEE
______________________________________________________________

Jít na okružní plavbu na jezero - tak zněl další bod našeho programu. Největší jezero ve Štýrsku bylo jasnou volbou. Během plavby se dokonce umoudřilo počasí, takže od prvotního pozorování všech těch krás, které byly jemně zahalené ve zvláštním oparu, jsme mohli s přáteli odhodit svršky a vychutnat si horské sluníčko odrážející se od vodní hladiny.

Samotná plavba se líbila i Stacie, která si ze začátku nebyla moc jistá, jestli raději neskočit přes palubu a odplavat zpáty ke břehu, ale jakmile ji začaly ve větru vlát uši, byla ve svém živlu a nasávala čerstvý vzduch.


______________________________________________________________

HALLSTATT
______________________________________________________________

Poslední zastávkou měl být Hallstatt, který patří ke Světovému dědictví UNESCO. Ale ne vždy vše vyjde tak, jak si člověk plánuje. Spousta lidí, přeplněná parkoviště a pokyny místní policie, abychom obec opustili. Tak by se dal sesumarizovat tento výlet. Bylo nám jasné, že i kdybychom ulovili poslední volné místečko k zaparkování, stejně bychom si tohle místo neužili tak, jak bychom si přáli. 

Proto jsme se rozhodli, že návštěvu necháme na jindy. Ale neodpustili jsme si alespoň jednu fotku, byť jen z dálky, která se i tak zařadila mezi jedny z těch nejhezčích z našeho víkendu.

 
Pokud se i vy rozhodnete vyrazit do této země, která nabízí rozmanité zážitky, nezapomeňte mi o tom napsat. A pokud zde již někdo byl, ráda si přečtu, jaká byla vaše oblíbená místa.

Za nás musím napsat, že Rakousko je naše srdeční záležitost a snad se tam brzy vrátíme. 

Pokud chcete vidět ještě více fotek, určitě mrkněte ke mně na INSTAGRAM. A když se zadaří a porazím Windows 10 v našem momentálním technickém souboji, pak pro vás budu mít i jedno cestovatelské video.  

P.S. Jestli máte tip na program na stříhání videa, který bude fungovat v tomto operačním systému a který můžu co nejdřív začít používat, sem s ním.


pondělí 7. srpna 2017

Detaily z našeho domova | obývák

Před více jak třemi lety jsme se rozhodli, že je nejvyšší čas, abychom přestali dávat peníze druhým a začali platit sami na sebe. Začal velký kolotoč sjíždění nabídek realitek a hledání přímých inzerátů. Ta více zábavná část pak byla objíždět nemovitosti, pozemky a představovat si, jak ten náš budoucí domov bude vypadat.

Tenkrát jsem měla o bydlení jasnou představu. Přízemní dům, kamenné obložení, terasa v imitaci dřeva, koupací jezírko a zahrada, která bude hrát všemi barvami tak, jak se budou střídat roční období.

Tahle představa se mi rozplynula jako mráček na obloze hned po tom, co jsme se na celou věc podívali i z finanční stránky. Dobře, nerozplynula se tak úplně, jenom jsem ji zatím musela posunout lehce dozadu a začít hledat kompromisy. Ve finále jsme dokázali najít bydlení, na kterém jsme se s přítelem shodli. 

Další bod zlomu bylo zařizování. I tady jsem měla jasnou představu, ale ta se mi začala s přibývajícími týdny, měsíci, roky obměňovat a popravdě se ještě stále mění. Možná je to i tím, že mě zařizování neskutečně baví a tak bych klidně celý dům předělávala každý rok. 

Teď jsem se ale zatím ustálila a tak jsem pro vás mohla pár detailů z našeho domova nafotit.
Dnes vás pozvu do obýváku.


 __________________________________________________________________

PULZUJÍCÍM SRDCEM NAŠEHO DOMOVA JE FOTORÁMEČEK
 __________________________________________________________________


Za tento kousek jsem v naší domácnosti opravdu ráda. Denně nám připomíná krásné okamžiky, které bychom si na běžných fotografiích jen tak neprohlídli. Takto nám nabízí každý den vybrané momenty a je na nás, u kterého se zastavíme, který okomentujeme a který chceme třeba vyzdvihnout před nějakou návštěvou. Vy na něm můžete vidět první fotku z našeho domova, a to právě z obýváku, který byl ještě tenkrát úplně prázdný.

Teplým srdcem domova je krb. Sice nám v něm nepraská dřevo, ale i tak je ten na biolíh skvělou alternativou. Lehce zahřeje, navodí útulnou či romantickou atmosféru a když zrovna nemáme líh, můžeme do něj umístit svíčky, které udělají také parádní službu. 

Když jsme si pořizovali krb, měla jsem jasnou představu o tom, že chci falešnou krbovou římsu. A bylo mi jedno, jak se to udělá, prostě jsem ji chtěla. Chtěla jsem na ni položit zarámované fotografie a čerstvé květiny. Když jsem pak pochopila, že by to nebylo tak úplně ono, napadla mě druhá varianta, která se zdála být ještě lepší.

__________________________________________________________________

ŠPALEK
__________________________________________________________________


Velký kus dřeva z mého rodného kraje, který jsem si zamilovala hned, jak jsem ho viděla. Teď si lebedí v rohu pod krbem, vedle něj stojí na stráži paní lucerna a na kožešině to celé hlídá Stacie, která tam hrozně ráda odpočívá.

Z lucerny, kterou zdobí provaz, jsem udělala vázu na čerstvé květiny a s celým výsledkem jsem tak spokojená, že i já se tam občas ráda uvelebím s dobrou knížkou v ruce. A už teď se vlastně nemůžu dočkat podzimu, až se tam zavrtám do deky, budu popíjet horký čaj, zapálím si svíčku a budu třeba jen tak relaxovat.



A právě svíčky jsou nedílnou součástí naší domácnosti. Čistě bílou aromalampu jsem umístila na další kousek dřeva a pálím v ní nejrůznější vosky. Zásoby čajových svíček ukrývá černobílá dóza, kterou nabízela IKEA. A pokud nemám chuť na jeden z vosků, pak se v tomhle koutku uvelebí nějaká svíčka, převážně Yankee Candle. Tahle růžová kráska je teď moje oblíbená.


________________________________

TRIPOD LAMPA
________________________________


Dominanta u okna, která pokojem rozprostírá tlumené světlo - tak by se dal charakterizovat další vysněný kousek, který jsem toužila doma mít. O této lampě jsem už psala samostatný článek, který si můžete připomenout tady a nebo se můžete rovnou odhodlat vyrobit si ji podle mého videonávodu.

Naše lampa sklidila po okolí velký úspěch a dokonce jsme ji k Vánocům vyrobili i mé mámě. 




A o tom vlastně je i celé naše bydlení. Snažím se, aby měl každý dominantní prvek nějaký svůj příběh nebo nějakou spojitost s něčím, co je pro mě důležité.

Tahle lampa je vlastně kousek, který mi opět připomíná mou rodinu a dokazuje mi, jak zručného mám přítele. Vidím na ni i od mého kuchyňského ostrůvku, který zdobí neustále živé květiny. 


 
Tento prostor je vlastně taková spojnice mezi obývákem a kuchyní. Další prvek našeho domova, který jsem si moc přála a který se nám podařil do našeho bydlení zakomponovat.

To bych ale předbíhala, protože kuchyň jako takovou, si pro vás schovám do některého z příštích článků.

Jaký je váš oblíbený kousek z vašeho obýváku?

pondělí 17. července 2017

Pes, nejlepší přítel člověka

Pes. Zvíře, které mě v životě doprovází, kam až moje paměť sahá. Vlastnila jsem hned několik knížek o těchto čtyřnohých miláčcích a všichni ti plyšoví byli nejlepšími dárky. Můj první parťák byl jedinečný. Byl to můj medvěd, můj ochránce (ne jeden člověk si kvůli němu natrhl kalhoty) a spolu se sestrou jsme si s ním užily spoustu zábavy. Milovala jsem ho a dodnes si budu tak trochu vyčítat, že jsem ho v jeho posledních měsících zanedbávala. Škola mimo domov a jiné věci mě totiž neomlouvají. Člověk by si měl umět přiznat chybu a tahle mě vždycky dohání k slzám.

_______________________________________

BRIT
_______________________________________
 


Když jsme si pořídili naší Stacie, což byl můj druhý pes, věděla jsem, že stejnou chybu už udělat nechci. Milovníci svých psů ví, že ten náš je vždycky ten nejlepší. Vždy bychom pro něj udělali maximum. Já to tak tedy mám. Náš život se s jejím příchodem domů obrátil o sto osmdesát stupňů a vše se začalo točit kolem ní. Veškerý volný čas se přizpůsoboval pouze jí a za ty šťastné okamžiky to stálo. I když jsem častokrát nadávala na její chlupy, nánosy bahna na podlaze, které přinesla domů z deštivé procházky, nebo na rozkousané boty či vyrvaný domovní zvonek ze zdi, na to vše jsem zapomněla pokaždé, když mi dala ve smutných chvílích tlapku na koleno, když mě čumákem povzbuzovala, když mi dělala parťáka při běhání a nebo když jsme před téměř rokem zjistili, že nechybělo málo a my o ni přišli.

Dodnes děkuji sama sobě za to, že jsem se nedala odbýt a po dvou odmítavých postojích veterináře jsem Stacie sebrala a jela za jiným. A příteli děkuji za to, že nedůvěřuje lékařům, že seděl hodiny u internetu a v podstatě odhalil, co se děje. Z původní diagnózy "špinavé chlupy, umyjte ji" se vyklubalo "absolutní selhání slinivky, musíte zkoušet a doufat, že to zabere". Bylo rozhodnuto. Zrušily se veškeré plány, dovolená a všechen čas, který nám mimo práci zbyl, jsme věnovali vyhledávání informací a překládání článků z cizích jazyků. Nakoupilo se vše, co jsme si mysleli, že by mohlo fungovat a začali jsme zkoušet a doufat.

Musíme Stacie pořád hlídat a dodržovat dietní režim, který se snažíme pořád zdokonalovat. Stav se stabilizoval a já musím zaťukat, že pokud nic neselže, a to hlavně dodávka životně důležitých enzymů z čerstvých prasečích slinivek, máme vyhráno. Stacie si teď náramně užívá toho, že za necelý rok snědla mnohem víc kuřecího masa, než já za posledních pár let, zbožňuje batáty a těší se, když ji pan řezník do balíčku s enzymy přibalí i kus masa. Já nenávidím obírání vařeného kuřete, z fleku bych vám mohla prodávat za pultem v řeznictví a přítel nadává na věčně špinavé hrnce a plný mrazák, kam se mu v létě sotva vejde nanukový dort. V podstatě jsme ale všichni spokojení a šťastní. No, a teď může Stacie jít a zase něco rozkousat nebo mi pošlapat čerstvě vytřenou podlahu. Vždyť ona to dělá určitě z lásky a já ji to jako vždy odpustím.

Ani nevím, proč jsem tento článek napsala. Možná jsem se potřebovala vypsat, nebo jsem vám chtěla říct, že člověk může dostat druhou šanci, aby své chyby jakýmsi způsobem napravil. Nebo jsem vám chtěla říct, abyste se nenechali odradit názorem jednoho člověka a stáli si za svým, a možná jsem jen chtěla, abychom si všichni uvědomili, že ten největší poklad máme doma a že pro nás dělá kolikrát víc, než sami tušíme. Proto bychom těm našim němým tvářím měli lásku oplácet stejně a možná ještě víc. A hlavně, nikdy bychom neměli přestat vnímat to, co nám chce pes svým chováním říct a co k nám svými signály vysílá.

Tak a teď utíkejte všichni podrbat ty vaše čtyřnohé miláčky.
A nezapomeňte mi do komentáře napsat, jaké hafany doma máte a čím vám dělají radost.