Jasné představy a velké zklamání
Když jsme kupovali náš dům, měla jsem jasnou představu, která místnost se stane mou pracovnou. Mělo to být mé útočiště a místo, kde budu čerpat inspiraci, realizovat své nápady a také sny.
Při nastěhování jsem měla také jasnou představu o tom, jak by má pracovna měla vypadat. V rohu u okna by se uvelebil šedý ušák z obchodního domu IKEA, malý stoleček pro svíčku a květinu, kam bych si také odkládala hrnek kávy a velká tripod lampa. Mimochodem, už jste si tu svou vyrobili podle mého návodu? ("návod").
V dalším rohu měl být psací stůl a nástěnka plná inspirace, motivace a vzpomínek na krásné okamžiky. Na stůl měly dopadat sluneční paprsky, které do místnosti pronikají oknem směřujícím do zahrady a měly tak poskytovat dostatek světla pro pracovní plochu. Na druhé straně místnosti měla být šatní skříň, bez které se žádná žena neobejde a do zbylého prostoru se měla vejít skříňka či police, které měly sloužit jako další úložné prostory. Celkově jsem chtěla romantickou místnost s košíky, květinami a růžovými doplňky.
Jenže znáte to, v domě měly přednost jiné místnosti a na mou pracovnu se dostalo po více jak dvou letech. Z mé původní představy se však postupně vytvářela jiná vize. Od romantického stylu s květinami, polštářem s nápisem sladký domov a ušáka jsem se přesunula k stejně tak útulnému nordic stylu. Sehnala jsem psací stůl, na který jsem čekala téměř dvanáct měsíců, začala jsem nakupovat dekorace a na Pinterestu jsem čerpala téměř každý den novou inspiraci, abych ten svůj prostor přivedla k dokonalosti.
Vypadalo to slibně a už to vypadalo, že ta malá, úzká místnost bude přesně tak, jak jsem si vysnila. Jenže pak jsem těžce narazila, domů se dovezla sedačka, která měla sloužit k odpočinku a měla být dominantou místnosti. V obchodě se zdála být perfektní a já už se viděla jak nakupuji polštáře a přehoz. Jenže po pracném nastěhování přišlo jedno velké zklamání. Ačkoli jsme vše několikrát měřili, sedačka byla příliš mohutná a zahltila místnost takovým způsobem, že se nedalo jakýmkoli přemístěním dosáhnout vzdušnosti a toho, aby místnost působila útulně. Po několikátém pokusu jsem rezignovala a chtěla jsem se vzdát svého snu - mít doma svou dokonalou pracovnu. Zabouchla jsem dveře a celou místnost jsem vypustila ze své hlavy.
Ulevilo se mi, přestala jsem být zoufalá, naštvaná a najednou mě začaly napadat nové varianty, jak situaci vyřešit. Nakonec se sedačka přemístila do jiné místnosti, kde skvěle poslouží hostům, kteří u nás budou přespávat, a já můžu začít znovu budovat svůj sen. V místnosti zůstal pouze ten stůl a kolem něj se mi rýsují, zatím jenom na papíře a v hlavě, nové kousky, nové možnosti. A tam někde, na konci toho všeho je i můj cíl, dotáhnout pracovnu do těch nejmenších detailů tak, aby odpovídala tomu, co jsem si vysnila.
Víte, v tomhle případě šlo jen o jeden kus nábytku, nás ženy občas rozhodí maličkosti, ale na konci měl být jeden sen a já si uvědomila, že je někdy lepší odpočinout si od toho, abych se za něčím hnala za každou cenu a snažila se to lámat přes koleno. Občas je potřeba vypustit nebo alespoň na chvíli odsunout to, po čem tolik toužíme. Když si totiž člověk odpočine od toho urputného snažení, utřídí si myšlenky a přestane se danou věcí tak trochu dusit, uvidí najednou nové možnosti a možná také mnohem lepší směr, jak se do svého cíle dostat.
Tak co, zkusíte si taky občas od svého snažení a honbou za vidinou něčeho skvělého trochu ulevit, abyste nabrali nové síly, inspiraci nebo i chybějící motivaci?
16 komentářů