Konec jedné kapitoly
Píše se rok dva tisíce dvanáct a všichni kolem se těší na předvánoční atmosféru, kterou doprovází mnoho lákavých vůní. Já si v tu dobu mých tolik oblíbených trhů vůbec nevšímám a soustředím se pouze na jednu věc. Jestli mě vyberou.
Je konec listopadu a mé líné kroky způsobené nervozitou vedou do firmy, kam jsem poslala životopis už tak trochu z rezignace. Vlastně mě k tomu dokopal táta. A teď se mělo rozhodnout, zda získám svou první opravdovou práci nebo ne.
Třetího prosince tohoto roku to bude pět let, co jsem se mohla učit novým věcem, trávit téměř každý den s úžasnými kolegy a během nichž jsem poznala, co všechno ve mně je a co dokážu. Spousta stovek dní a já svou práci nikdy nepřestala mít ráda. Měla pár chyb, jako třeba absenci možnosti pracovat v kavárně, nebo doma na prosluněné terase, ale byla skvělá. A má první.
__________________________________________________________
NEZMĚNÍ SE SKORO NIC, A PŘITOM VLASTNĚ VŠECHNO.
__________________________________________________________
Právě sedím v autě, píšu tyto řádky a mířím směr má poslední služební cesta na této pozici. Do myšlenek se mi vkrádá spousta otázek, které se nechají občas utlumit songy, které mi připomínají báječné dětství, horké letní dny a ještě více mě nechají, abych se ponořila do svého rozjímání nad těmi otazníky.
Pořád si říkám, že se toho vlastně tolik nezmění. Stále budu chodit ráno těmi stejnými dveřmi, budu mít výhled z okna na stejném patře a od mých kolegů mě bude dělit jen pár kroků.
Ale bude to jiné. Můj tým se obmění, má práce bude zcela odlišná a vlastně ještě pořád nevím, co mě čeká. Tuším ale jedno. Ačkoli se mi bude svým způsobem stýskat, tak se neuvěřitelně těším na tu změnu, která přijde. A taky se těším na to, až si své nové pracovní místo vyladím k dokonalosti. Nejrůznější notýsky na poznámky, abych věděla co a jak, barevné tužky, lepítka a další nezbytnosti, které jsem si vyhlídla v PEPCU, na Zoot a nebo třeba v IKEA.
A tak se za pár týdnů uzavře jedna kapitola mého života a začne se psát nová. Věřím, že stejně dobrá, možná i lepší. Povzbuzení okolí mě navíc usvědčuje v tom, že to bude příjemně jiné. A to, že mi všichni fandí, mi dodává neuvěřitelnou energii a odhodlání.
A ačkoli mě ty otázky, které se mi v hlavě točí, neustále děsí, jsem ráda, že jsem využila příležitost a tuhle nabídku jsem přijala. Vždyť člověk by měl přijímat výzvy, jít pořád dopředu a dávat si šanci, aby prožil a zkoušel spousty nových věcí.
Přijali jste někdy nějakou nabídku a ačkoli jste měli ze začátku pochybnosti, byli jste nakonec rádi, že jste té příležitosti využili?
4 komentářů