Letos si mě vánoční nálada našla velmi brzy, ale každý rok tomu tak není. Někdy to trvá a přichází až na poslední chvíli, jak se říká, za pět minut dvanáct. To už bývám hodně nervózní, protože předvánoční období mám opravdu ráda a pokud se u mě duch Vánoc neobjeví, pak jsem z toho rozpačitá a nesvá. 

V tu chvíli přichází na řadu osvědčené triky na to, jak se na notu těchto svátků naladit. V první fází jsou světýlka a vánoční výzdoba. Pokud to nezabere, pak se u nás doma rozezní vánoční písničky. Bing Crosby a jeho White Christmas je klasika, stejně tak jako Last Christmas od Wham!. A pokud ani to nezabere, pusťte si třeba Shake up Christmas od Train. 

Ještě to nezabralo? A nezabírá ani pečení vánočního cukroví? Tak pak mám pro vás poslední trik, a to vaječný koňak. Jeho kouzlo je natolik silné, že když už jsem opravdu v koncích, pustím se do jeho tvorby a ochutnávání při zapáleném krbu. Pak už jsem lapena v síti a vánoční atmosféra je všude kolem mě. Na koňak mám osvědčený recept, který je jednoduchý, rychlý a vždycky se povede.

Nejdříve si ve velké míse utřu 4 žloutky s jedním vanilkovým cukrem a 250g moučkového cukru. Tahle fáze je tak trochu posilovna, protože hmotu vypracovávám ručně vařečkou. V tom je tajemství celého úspěchu, ale pokud spěcháte, pak sáhněte po mixéru a šlehejte na nejpomalejší otáčky. K hmotě, která vypadá jako hutný krém, přimíchám 1 slazené kondenzované mléko a 3dcl obyčejného mléka. A nakonec přichází na řadu dochucování rumem. Většinou použiji na jednu dávku 2-3dcl. Ale klidně si množství upravte podle vlastní chuti.

Když máte hotovo, můžete hned začít ochutnávat a nebo si vaječný koňak odložit do lednice a vytáhnout ho při nejbližší příležitosti. U nás ale nikdy dlouho nevydrží. Už teď se těším na setkání s přáteli a na to, až se začne tahle sladká pochoutka rozlévat do sklenic.

Máte rádi vaječný koňak?

Jak si navozujete vánoční atmosféru?

Podzim se ukazuje v plné síle a často nás v posledních dnech překvapuje i slunečními paprsky. A právě to mě inspirovalo k dalšímu pečení cupcaků, které budou reprezentovat právě tohle období, a to ve všech směrech. Představte si vůni hřebíčku a chuť karamelizovaných jablek se špetkou skořice. Tak přesně takové budou ty dnešní cupcaky, které voní i chutnají po podzimu.

Už při samotném pečení se bude kuchyní linout vůně a vy si budete přát, aby už nastala ta chvíle, kdy se zakousnete a vychutnáte si první sousto s dokonalou souhrou chutí.



Nejdříve si ve velké míse vyšleháte vejce s cukrem.  Ke vzniklé hmotě přimícháte rozpuštěné máslo, mléko a vanilkový cukr.
V další míse smícháte hladkou a polohrubou mouku, prášek do pečiva a špetku soli. Směs těchto suchých ingrediencí přimícháte k vyšlehané hmotě z vajec, cukru, mléka a másla a vymícháte si hladké těsto. Nakonec do těsta zamícháte špetku mletého nebo drceného hřebíčku a asi lžičku skořice.

Už máte na cupcaky chuť? Ještě musíte chvíli vydržet! Těsto rozdělte do košíčků a pečte přibližně 20minut na 180°C.
Než se vám dortíky upečou, oloupejte si  jablka, které pak nakrájíte na kostičky. V pánvičce si rozpusťte máslo přisypte nakrájená jablka, cukr a skořici. Jablka nechte asi 15 minut za občasného míchání zlehka provařit a zkaramelizovat. Jablka pustí trochu šťávy, takže se nemusíte bát, že se vám směs připálí.

Už se blížíme do finále! Než vám upečené cupcaky a karamelizovaná jablka vychladnou, vyšlehejte si ze zbytku kostky másla, moučkového cukru a mléka sladký krém. Ano, na tento celý recept vám stačí jedna kostka másla, takže na samotný krém vám zůstanou přibližně tři čtvrtiny. Krému si můžete udělat samozřejmě více, ale mně tohle množství na 12 cupcaků vystačilo.

Upečené cupcaky si podle libosti nazdobíte krémem a karamelizovanými jablky. Jablka jsou taková pomyslná třešnička na dortu. Dodají cupcakům onu dokonalou podzimní chuť a navíc je to efektivní na pohled.

Když si půjčíte něčí časopis, měli byste si dávat pozor na jeho obsah a na to, abyste nenechali svůj zrak na jedné stránce příliš dlouho. Pak totiž začnete objevovat věci, které si zamilujete od prvního pohledu a které vás budou něco stát. 

Já jsem takto narazila na zajímavý projekt Coffee to home, kterému bylo věnováno sice jen pár vět, ale už i tím zbystřila má pozornost a já si sedla k počítači a začala si o tomto projektu vyhledávat něco víc. Jedná se v podstatě o kávové předplatné, což mě, milovníka kávy, nenechalo chladnou. Každý měsíc k vám domů doputují tři výběrové kávy, tři zážitky z celého světa o které se můžete podělit, nebo si je vychutnat sami. 

V každém balíčku najdete tři 50gramové sáčky káv z těch nejlepších pražíren. Nebojte, není to málo, vystačí vám to na pět až šest šálků. A během těch několika posezení u dobré kávy si můžete zapisovat na přiloženou kartičku, jak vám chutnalo a ještě si o ní něco přečíst. A víte co je skvělé? Že pokud vám nějaká zachutná natolik, že byste ji chtěli doma ve velkém balení, pak si ji můžete přes Coffee to home objednat.

Mně se na celém projektu líbí i to, že si můžete sami zvolit, zda dostanete kávu zrnkovou a nebo již namletou. Já osobně si zvolila zrnka, protože jsem si je chtěla osahat, přičichnout si k nim a hlavně si užít to uvolňování vůně během mletí. 

V mém zářijovém balíčku se ukrývala káva Panama Rancho Gotta charakteristická jemnou chutí grepu, sladkými tóny a mírnou aciditou. Snažila jsem se pro vás najít, jak bych vysvětlila slovo acidita, protože já sama jsem přesně netušila o co jde. Acidita by měla vyjadřovat působivost a živost kávy, to jakou chuť ve vás zanechá. Vysoká acidita může být štiplavá až jiskřivá a ta nízká je naopak jemná, sametová. Pokud se tu najde odborník na tento pojem, budu ráda za širší či správnější objasnění. Ale pro tu představu, to snad takto stačí. Kávu do balíčku připravila pražírna BotaCoffee.

Tato káva mi chutnala nejméně, ale to neznamená, že nebyla dobrá. Intenzivní vůni doprovázela lehká kyselost. A právě kyselost rozhodla o tom, že tuhle kávu bych zařadila na třetí místo.

Pražírna Rebelbean se postarala o druhou kávu, kterou je Kolumbie Huila. V popise se dočtete o granátovém jablku, švestkách a skořici, to samotné už zní moc lákavě a chutně. A právě na tuto kávu jsem se těšila nejvíce, až ji ochutnám. Byla úžasná, chuťově výrazná, její aroma provonělo celý dům a když jsem ji  nakombinovala s našlehaným mlékem, byla jsem v sedmém nebi.

Poslední káva byla Etiopie Sidamo z pražírny mamacoffee. Sametové tělo, výrazná chuť citrusů, jasmínu a kořeněná dochuť. Kávu z této pražírny jsem měla možnost vyzkoušet již při mé návštěvě kavárny La Kavárna, takže jsem se docela těšila na další chuťový zážitek. Zlatý střed tohoto balíčku.

Zatím jsem se rozhodla neobjednávat si žádnou kávu ve větším balení, protože jsem docela zvědavá na to, co mi přinese další balíček.

Pokud se vám tento projekt líbí, určitě jej vyzkoušejte. Můžete si objednat předplatné na jeden (270Kč), tři (750Kč) nebo šest (1400Kč) měsíců. Já si po svém testovacím balíčku pořídím nejspíš rovnou půlroční předplatné a už teď se těším na to, do kterých koutů světa mě zavede ten říjnový. 

Co říkáte na tento projekt? Lákalo by vás to?

Ten pocit, když se procházíte zámeckými zahradami, hraje příjemná hudba a vzduchem se linou ty nejúžasnější vůně, jaké si dovedete představit. Tak nějak vypadal můj první festival jídla Foodparade...

...a už teď vím, že nebyl první a zároveň poslední, protože ta atmosféra byla úžasná. A to nemluvím o těch dobrotách, které čekaly na každém rohu. Je libo cold brew, výborné hamburgery nebo chcete ochutnat tu nejlepší zmrzlinu Angelato? Všechno tu najdete. 

My ochutnaly navíc delikatesy jako bezlepkový sandwich s cizrnovým hummusem, koriandrem a bezlepkovými tortilla chipsy, gazpacho a nebo třeba kari rizoto. Na tyto dobroty jsme narazily u stánku Food Story a doufám, že to nebylo naposledy, co jsem od nich něco ochutnala. 

Velkým zážitkem byla pro mě již zmíněná zmrzlina Angelato. Příchuť jasmínová rýže mě tolik neoslovila, za to mák se švestkami byl lahodný, jako byste jedli buchtu od babičky. A pokud chcete tu nejlepší pistáciovou zmrzlinu, pak jedině tu od Angelato. No a samozřejmě jsem musela ochutnat i mou oblíbenou stracciatellu a ani tady jsem nešlápla vedle.

Foodparade byla skvělá akce a já se už teď těším na to, až se podívám na nějakou další, podobnou. Jen bych si měla vymezit speciální kasičku na útratu, protože za výborné jídlo se utrácí opravdu ve velkém. Na tento festival jsem se dostala díky mé sestře, která zde ve foodie stanu Chefparade vedla svůj čokoládový workshop. Na její pohled na celou akci se můžete podívat v jejím článku (klik) a pro živější pohled si pusťte vlog, který vás zavede k dalším dobrotám a dá vám ochutnat tu pravou atmosféru food festivalu.

Kdo z vás byla taky na Foodparade a nebo jiné podobné akci?

U nás doma milujeme snídaně a těšíme se na každý volný den, kdy si je můžeme užít pěkně dlouhé, vymazlené a se vší parádou, která k tomu podle nás patří. Ty slané mám na starost já a o ty sladké se vždycky zaslouží přítel. Tak nějak mu ty palačinky jdou lépe než mně. Někdy se ovšem ráno probudíme s pocitem, že se ani jednomu z nás nechce a že bychom si raději nechali vše naservírovat. V tomhle okamžiku už jen stačí, abychom se donutili vstát z postele a vybrali si místo, kam se vydáme.

Několikrát do roka jsme v Praze projížděli ulicí, kde mě zaujala malá restaurace, která na mě působila útulně už jen díky dekoracím, které se nacházely před vchodem a které byly vidět z ulice skrz velká okna. Víte, co mě zaujalo jako první? Můj oblíbený bílý skleník z IKEA a polštářky. V tu chvíli jsem prohlásila, že se sem jednoho dne vydáme na snídani. Když nastal den D, ani jeden z nás netušil, jak se to místo jmenuje. Začali jsme proto na mapě projíždět onu trasu, během které jsme kolem restaurace jeli, a vylučovací metodou jsme skončili u The Farm. Ještě že má můj přítel lepší orientační smysl než já, jinak bychom naše místo hledali dodnes.

The Farm je malá restaurace a kavárna v jednom, kde si můžete po celý den dopřát brunch, lahodné zákusky, freshe, výbornou kávu či domácí limonády. Při příchodu na vás dolehne atmosféra venkova a při pohledu na nabídku jídel si budete představovat, že jste u babičky. Pokud se chystáte jen na kávu, doporučuji uvelebit se v jednom z křesílek přímo u okna. Budete se tam cítit jako doma.

Naše první návštěva nezačala příliš dobře. Musím říct, že jsme docela dlouho čekali na obsluhu a uběhla téměř hodina, než jsme si mohli pustit do své snídaně. To je však jediné, co bych místu vytkla. Když se zakousnete do club sandwiche se slaninou, sýrem, vajíčkem, kuřecím masem a salátem, pak na všechno zapomenete a necháte se jen unášet tou lahodnou chutí. Tohle bych si nechala líbit každý den. Přítel si naopak vychutnával nadýchaná míchaná vajíčka s bylinkami. Pro osvěžení nesměl chybět pomerančový fresh, melounová limonáda a ke kávě jsme si dali panna cottu.

Jistě vím, že se sem ještě někdy vrátíme, protože jsem si vybrala několik dalších pokrmů, které musím ochutnat. Jen doufám, že budeme mít příště štěstí a nenarazíme opět na vlnu nových hostů, která způsobila ono dlouhé čekání. 

Znáte tuhle kavárnu? Jestli ano, co byste příště doporučili ochutnat?

A chodíte občas někam na snídaně? 

Miluji kávu, ráda si ji vychutnám v příjemném prostředí a pokud mi na cappuccino namalují obrázek, jsem v pasti. I bez obrázku na mléčné pěně jsou však místa, která si vás získají hned při vstupu do dvěří. A takovým místem je i La Kavárna v jedné uličce v Jablonci nad Nisou. 

Malá, útulná kavárna, která má své kouzlo a která je naprosto originální. Při prvním pohledu působí mírně chaoticky a spíše jako staré vetešnictví. Po lehkém rozkoukání však nacházíte souhru v každém kousku, který je zde umístěn. A víte co je nejlepší? Když máte to štěstí, že ji máte celou pro sebe (což se stává opravdu vzácně) a vy si tak můžete vybrat to nejlepší místo. To, na které máte náladu a kde víte, že si návštěvu nejlépe vychutnáte. 

Po usazení se vás ujme velice milá obsluha, nabídne vám výbornou, čerstvě praženou kávu, lahodné víno a k zakousnutí domácí zákusek nebo variaci vybraných sýrů či jiných pochutin. Popravdě, nepřijít do této kavárny v pozdních večerních hodinách, asi bych z nabídky ochutnala vše. Kamarádka mi totiž dlouze vykládala o tom, jak se v rámci francouzského večera ponořila do všech těch vybraných chutí a jak si tuhle kavárnu volí jako svůj cíl několikrát do roka.

Já se zmohla na mé oblíbené cappuccino a domácí cheesecake, ve kterém jsem patrně rozpoznala strouhanou citronovou kůru, čímž byl pro mě tak trochu neobvyklý. První sousto bylo zvláštní, lehce nakyslé. Při druhém a třetím jsem tomu začínala přicházet na chuť a pak mi to přišlo jako skvělý, odlehčený dezert, který doprovázel lahodnou chuť kávy. Příště si objednám dvojitou, protože výborné kávy není nikdy dost.

Když se mi chuťové buňky uklidnily, přišlo na řadu víno. Sklenička bílého s jemnou, lehce nasládlou chutí. Pane jo, to byla síla. A tím myslím opravdu síla. Exploze chutí, skvělá tečka za večerem v této kavárně. I ta jedna sklenička lehce unavila, takže si dovedu představit, že tematické večery, které se v této kavárně pořádají, musí být opravdu veselé.

Já doufám, že se do kavárny opět brzy dostanu, protože tomuhle se říká zážitek. A vy, pokud budete mít cestu kolem, nebo bydlíte někde v okolí, udělejte si chvilku a stavte se do La Kavárny a objednejte si něco dobrého. A pak mi o tom třeba napište, jak se vám tam líbilo.

Zná někdo tuhle kavárnu? A jakou byste mi třeba doporučili?

Víte, jak si uvědomíte, že čas opravdu letí? Když máte oslavit první rok v novém bydlení a vy máte přitom pocit, že teprve včera jste dostali klíče, prožili jste první noc a vychutnávali si první snídani. První rok bývá většinou skvělý a ani u nás tomu nebylo jinak. Máme za sebou těžkou dřinu (ano, přenést rukama tři tuny dlažby na terasu je dřina), spoustu radosti, nových věcí ale také hádek o to, co jak bude a kam se zasadí první strom. My jsme ale za ten rok rádi a doufáme, že i ty další budou minimálně stejně tak skvělé. 

Takový první rok se neobejde bez pořádné oslavy a ta má by se neobešla bez mých oblíbených cupcaků. Oslava se nesla v meruňkovo-bílé barevné kombinaci, ale protože meruňkové košíčky nevedou, nebo jsem je v žádném svém ověřeném obchodě nenašla, sáhla jsem po světle růžové v kombinaci se žlutou. Ono se to v záři sluníčka ztratí.

Nechtěla jsem tentokrát experimentovat a tak jsem sáhla po mém osvědčeném těstě, které jsem nechala v základní podobě. 

Vejce jsem vyšlehala s cukrem a máslem a pak jsem k němu přimíchala všechny zbylé ingredience. Aby měli hosté nějaké překvapení, přimíchala jsem do těsta fondánové kousky, které jsem sehnala v Tescu. Vy můžete do těsta zamíchat cokoli vás napadne - lentilky, kousky čokolády, oříšky, brusinky - nechám to na vás. Nebo těsto jednoduše nechejte bez extra přísady.

Klasicky jsem košíčky pekla asi 20 minut na 160°C a nakonec je ozdobila krémem z tvarohu, másla a cukru. Je to na léto osvěžující krém, který navíc připomíná tvarohový nanuk, takže návštěvu krásně ochladil. Pokud vám krém zůstane, určitě jej zamrazte a udělejte si domácí zmrzlinu.

Jako pomyslnou třešničku na dortu jsem cupcaky ozdobila cukrovými kuličkami ve stejné barvě, jako jsou košíčky. Na efekt působivé a přitom jednoduché. Návštěva i sousedi si cupcaky chválili. Jediné, co mi vytkli bylo jejich množství, zaprášilo se totiž po nich tak rychle, že na některé nezbyl ani druhý kousek.

Co takhle udělat mi malou výzvu? 

Napište mi, jakou ingredienci bych měla příště zařadit do receptu na cupcaky.

Když jsem si domů donesla rybíz, netušila jsem, že mě zláká tak moc, že se pustím do pečení ještě předtím, než se stačím převléct alespoň do něčeho pohodlného, domácího, co by se mohlo případně zašpinit, až bude v kuchyni létat mouka vzduchem.

A tak jsem vytáhla velkou mísu, veškeré ingredience, včetně domácích vajíček a pustila jsem se do kuchtění. Pravda, mouka vzduchem lítala a kuchyň vypadala jak po výbuchu, ale vůně, která se linula během pečení z trouby  mi naznačovala, že ten nepořádek stojí za to.

V té velké míse se děly hotové zázraky. K 300 gramům špaldové mouky jsem přisypala půl sáčku do pečiva a jemně jsem mísou zatočila, aby se sypké ingredience promíchaly. K nim jsem pak přilila směs z vyšlehaných 2 vajec, 180 gramů třtinového cukru, 200 mililitrů mléka, 50 gramů bílého jogurtu a 2 lžic oleje. Vzniklé těsto jsem s láskou přelila do vymazané a moukou vysypané koláčové formy, bohatě jsem ho posypala kuličkami červeného rybízu a jako sladkou tečku jsem zvolila posypku z másla, moučkového cukru a hladké mouky.

Koláč vypadal božsky ještě před upečením, ale to pravé kouzlo mělo přijít až po 35 minutách pečení na 160°C. Ještě za tepla by byl koláč asi nejlepší, ale přeci jen jsem jej nechala chvíli chladnout, abych jej z formy dostala jedním ladným pohybem. 

Jakmile se však koláč dostal na skleněný podnos, byl jeho osud zpečetěn. S přítelem jsme se téměř hádali o to, kdo se chopí jako první vidličky a ochutná kyselý, osvěžující koláč s lehce sladkou tečkou na konci. První sousto bylo božské. Koláč byl pevný ale přitom vláčný a s douškem kávy to byla dokonalá kombinace pro zakončení dlouhého pracovního dne.

Necelá hodinka strávená v kuchyni za tu dobrotu stála a myslím, že oněch 60 minut budu čerstvému ovoci věnovat častěji. Má to totiž ještě jednu výhodu. Při čekání na to, až se koláč upeče, si uklidíte kuchyň tak dokonale, že nikdo nepozná, že ještě před malou chvílí jste měli na podlaze šlápoty v rozsypané mouce.

Máte rádi sezónní bobuloviny?

 Které jsou vaše oblíbené - angrešt, rybíz, borůvky nebo třeba ostružiny?

Víte co je nejlepší na tom, když píšete články zpětně s nějakou časovou prodlevou? Že si vlastně všechny ty krásné chvíle připomenete a tak trochu je prožijete ještě jednou. A v případě akce Food blog roku 2014 jsem tomu dvojnásobně ráda. Na této akci bylo skvělých hned několik věcí, ale tou nejdůležitější byly chvíle, které jsem mohla trávit se svou sestrou. Od té doby, co každá bydlíme v jiném koutě České republiky, jsme si tak nějak mnohem blíž a společné chvíle, kterých není příliš, si užíváme jak jen to jde. 

Téměř celý večer, který se odehrával v úžasných prostorách Pop Up Studia v Praze, nám dělala společnost Kačka z blogu Smooth Cooking se svým manželem, takže o zábavu bylo postaráno. Během večera jsme ochutnali několik delikates. Mým favoritem byl lanýžový popcorn. Hned za ním se držela směs ovoce a těstoviny, u kterých jsem vlastně do poslední chvíle netušila s čím budou, protože byly připravovány pouze za svitu plynového vařiče. Celý večer se podával úžasný drink Aperol Spritz, který jsem měla možnost ochutnat poprvé a s jistotou vím, že to nebylo naposledy.

Z celého dne, kdy se konal Food blog roku mám pro vás vlog, kde se dozvíte třeba i to, kdo vyhrál jakou kategorii. A pokud byste chtěli vidět více fotek, pak určitě navštivte blog mé sestry Pieces of my world, kde najdete podrobný report včetně fotek dalších účastníků a také samozřejmě dalších pokrmů, které nám byly servírovány.

Protože sama příliš food blogů neznám, máte nějaký tip, který blog bych si neměla nechat ujít?

Minulý týden byl úžasný a taky náročný a dnes vám prozradím jeden ze tří důvodů, proč tomu tak bylo. Ve středu za mnou dorazila sestra a společně jsme se vydaly do školy vaření Chefparade, kde jsme se přivítaly s ostatními blogerkami a pak už jsme se pustily všechny do vaření skvělých jídel, které zastupovaly jak řeckou, tak také českou netradiční kuchyni.

Řecký šéfkuchař Alexandros Papandreou a český šéfkuchař Jan Souček pro nás připravily recepty, v nichž jedna z ingrediencí byl vždy jeden z některých balzamikových krémů Kalamáta Papadimitriou a všechny pokrmy, které jsme připravovali společně byly vynikající.

Ačkoli si o sobě myslím, že jsem dobrá kuchařka, obdivovala jsem food blogerky, jak jim to jde od ruky a jak se vyznají. I má sestra, která píše food & lifestyle blog na tom byla lépe a já bych se od ní mohla učit, ačkoli se říká, že ty mladší se učí od starších.

A co že jsme to připravovali za recepty? Bylo jich celkem čtrnáct a tak uvedu jen některé. Připraveno bylo několik salátů a nejvíce mě zaujal asi ten s lososem a nebo se zálivkou z kešu ořechů. Asi všichni jsme si pochutnali na řeckém gyrosu, po kterém se jen zaprášilo a jako dezert jsem si zamilovala smažená jablka ve skořicovém těstě s mým oblíbeným fíkovým balzamikovým krémem.

Z celé akce, která byla naprosto úžasná, mám pro vás vlog, tak si ho užijte, protože je plný dobrého jídla a milé společnosti. A já si u něj sama zavzpomínám na jednu ze skvělých akcí. Jsem ráda, že se něco takového pro blogerky pořádá, protože se můžou lépe poznat, mají společné zážitky a ještě se něco přiučíme. Já sama jsem se naučila pár kuchařských vylepšováků.

Používáte balzamikové krémy?